Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku! Zárověň to bývá čas chladného, pochmurného a mlhavého počasí, což ten letošní rok splňuje dokonale. Na většině míst České republiky se právě v tomto období objevuje poměrně časo i první sněžení.

Selská pranostika z roku 1710 rýmuje o slavení sv. Martina u našich předků: „Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.“ Starodávné pranostiky se zmiňují o tom, že v době okolo sv. Martina začíná sněžit: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni. – Na svatého Martina kouřívá se z komína“. Letitými zkušenostmi lidé zjistili, že největší teplotní rozdíly a sněžení nastávají dost často na svátek sv. Martina a proto tento den spojili také s pranostikami: „Martinův led, bude vodou hned. – Na svatého Martina, bývá dobrá peřina“.

Svatý Martin se narodil na přelomu let 316 – 317 v římském posádkovém městě Sabaria v Panonii. Jako vojáka jej přeložili do Amiens v severní Galii (Francii). Tam se mu stala příhoda, jež jej od té doby symbolizuje. Za temné zimní noci projížděl Martin městem a kontroloval vojenské hlídky. Na ulici uviděl polonahého žebráka, který jej poprosil o almužnu. Ale Martin peníze neměl a tak chtěl alespoň ubožáka ochránit před zimou. Mečem tedy přeťal svůj vojenský plášť na polovici a jednu daroval žebrákovi.