V médiích se dnes dozvídáme, že “podle vědců může za deštivý květen sopečný popel”. Asi každý souhlasí s tím, že ten letošní květen (ačkoliv ještě neskončil, ale podle předpovědi počasí se v příštích dnech výrazné změny nedočkáme) se rozhodně nevyvedl podle našich představ. Teploty byly podprůměrné a srážek jsme si užili až až (na Lysé hoře jsme dokonce zaznamenali 50 cm sněhu). Za celý květen nebyl jediný letní den (den, kdy se teplota vyšplhá nad 25 °C), přitom v květnu běžně překračují teploty hranici i 30 stupňů Celsia. Většina islandských vulkanologů a meteorologů, kteří dosud mapovali množství popela v atmosféře, se už nyní přiklání k tomu, že počasí v Evropě ovlivňuje prach v atmosféře ze sopky Eyjafjallajökull. Vulkánu lze údajně přičíst i neobvyklou intenzitu dešťů v posledních týdnech. Prachové částečky totiž fungují jako kondenzační jádra, která stimulují tvorbu dešťových kapek.

Názory na toto téma jsou samozřejmě rozdílné. Kdo si pamatuje počasí z loňského konce jara a léta, vybaví si, že takřka totožný ráz mělo počasi i loni – už v květnu hodně pršelo, v červnu ještě víc a červenec propršel skoro celý – důsledkem byly opět povodně na Moravě a na jihu Čech. Podle vědců mohl za loňské výkyvy počasí také výbuch sopky (březen – Mount Redoubt na Aljašce). Není vyloučeno, že i letos může za nepovedené počasí sopka, ale není ještě brzo na nějaké soudy? Sopka bouchla v půlce března, popel se dostal nad Evropu až koncem dubna a hned na počátku května se prudce ochladilo, intenzivní a trvalé srážky navíc přinesly povodně. Jenže klima má určitou setrvačnost a případná změna by se projevila až v řádu měsíců. Vzhledem k tomu, že spusta lidí svádí ošklivé počasí na sopku, vědci se možná raději už nyní “pojišťují” názory, že na vině může být skutečně sopka.