podle záznamů v Klementinu – díl 4.

Přibližme si ještě nejzajímavější, tedy extrémní vánoční počasí v minulých stoletích. V 19. století bylo takových zajímavých Vánoc několik.
Mimořádně teplé vánoční svátky byly v Praze v roce 1806, kdy ve dnech 24. až 26.12. vždy vystoupila teplota přes den nad +11°C. Nejteplejší byl Boží hod vánoční, ranní minimum +10,7°C. a odpolední maximum 12,6°C.
Naopak Praha zažila i několik Vánoc arktických, kdy se po celý den udržovala teplota pod –10ti °C. V letech 1829, 1840 a 1876 byl vždy zaznamenán jeden arktický den, v roce 1864 dva a v roce 1870 byly dokonce všechny tři sváteční dny arktické.
Pořádné oteplení, a přitom bez jakýchkoliv srážek, proběhlo během svátků v roce 1852. Na Štědrý den ráno -4,2°C, odpoledne kolem nuly a na Štěpána +11,1°C.
Naopak rychlé ochlazení se dostavilo v roce 1880. Od štědrodenního maxima +10°C. klesala teplota, na Štěpána ráno až na –2,7°C., ale v tomto případě to bylo provázeno deštěm, který později přešel ve sněžení.
Přímo bláznivě probíhalo počasí v prosinci roku 1837. Od 13. až do 18.12. byly celodenní mrazy, tedy ledové dny a trochu i nasněžilo. 19.12. sníh začal tát, 20. vydatně pršelo – spadlo 37 mm srážek, což je 150% celoměsíčního prosincového normálu! Sníh pochopitelně roztál a 21.12. klesla ráno teplota pod nulu a všechno zmrzlo. 22.12. už byl celodenní mráz a 23.12. napadlo téměř 15 cm sněhu. Ten vydržel jen o Štědrém dni, 25.12. opět pršelo a na Štěpána sněhová pokrývka téměř zmizela!