Po průměrně teplém prosinci 1928 přišlo na Silvestra sněžení a od Nového roku 1929 nastoupila u nás zatím nejkrutější zima. S výjimkou pěti dnů uprostřed ledna až do 3. března nevystoupila ani na naší nejteplejší meteorologické stanici v pražském Klementinu teplota vzduchu ani jednou nad bod mrazu. V celém tomto období bylo v Praze zaznamenáno 8 arktických dnů s maximální teplotou pod –10°C., z toho 7 právě v únoru. Tehdejší „sibiřskou zimu“ ještě lépe ilustrují noční minima. Celkem 18 x klesla v Praze teplota pod –17°C., z toho 9 x pod -20°C.a dokonce ještě dne 3. března byl mráz – 21°C.

Kruté mrazy vrcholily na začátku druhé únorové dekády, kdy 3 x klesla teplota pod –25°C. , samozřejmě na venkově byly arktické mrazy mnohem větší. Noční teploty pod –30°C. byly dosti běžné a na několika místech klesla rtuť v teploměrech pod –40°C. Náš známý absolutní rekord –42,2°C. byl zaznamenám v Litvínovicích u Českých Budějovic dne 11.2.

O tyto kruté mrazy se zasloužila mohutná Sibiřská tlaková výše, kolem které k nám nejprve pronikl arktický vzduch od severovýchodu, a která pak svým výběžkem zasahovala nad téměř celou Evropu. K zesílení mrazů pak přispěla i vysoká sněhová pokrývka, která se u nás udržovala po celé více než dvou měsíční období.

Srovnáme-li pak únor 1929 s dalšími mrazivými únory, pak jeho výjimečnost vynikne ještě více. Byl totiž jako celek teplotně o 11,5 °C. mrazivější než je dlouhodobý normál a pořádně odskočil od dalších studených únorů. Na druhém místě našeho únorového mrazivého žebříčku je totiž únor 1956 s odchylkou od normálu –9,9°C. a na dalších místech už jsou únory s odchylkou kolem „pouhých -6,5°C.

Ještě je třeba dodat, že v únoru 1929 u nás zamrzly všechny řeky. A nejen u nás, zamrzl i Dunaj v Rakousku, Rýn a Labe v Německu a dokonce i Baltské moře!