Roční chod teploty vzduchu se vyjadřuje průměrnými měsíčními teplotami a křivka tohoto chodu je poměrně hladká. Lépe však průběh teploty běhen roku vyjádří křivka průměrných denních teplot. Ta má sice vždy dva extrémy – v červenci a v lednu, ale není už tak hladká. V dlouhodobých pozorováních se totiž během roku na této křivce objevuje několik poruch, kterým říkáme singularity. Jsou to vlastně více méně pravidelná ochlazení či oteplení, která porušují hladký průběh teplotní křivky přechodným poklesem či vzestupem.
Nejvýznamnější singularity, které vyskytují téměř každoročně s poměrně velkou pravděpodobností patří:
1. Vyvrcholení zimy kolem 15. ledna.
2. Oteplení počátkem února.
3. Ochlazení v polovině března.
4. Ochlazení kolem 10. května (ledoví muži).
5. Ochlazení kolem 10. června (Medardovské deště).
6. Vyvrcholení léta kolem 15. července.
7. Oteplení koncem září (babí léto).
8. Oteplení koncem listopadu.
9. Oteplení koncem prosince (vánoční obleva).

Je jistě docela zajímavé, že v první polovině roku přinášejí tyto singularity – s výjimkou začátku února – poklesy na teplotní křivce, tedy ochlazení, a v druhé polovině naopak vzestupy, tedy oteplení.