Mezi nejznámější pranostiky – zcela jistě to platí pro květen – patří rčení o ledových mužích – zmrzlících. Jména Pankrác, Servác a Bonifác, která nacházíme v našich kalendářích ve dnech 12. – 14. května, znají lidé především z povětrnostních rčení.
Počátkem druhé květnové dekády se u nás dostavuje – s pravděpodobností asi kolem 45% – krátké období s přízemními a někdy i normálními mrazíky, které jsou nebezpečné zejména pro sadaře a zelináře.
V minulosti vzniklo několik domněnek, proč toto chladné období přichází a některé byly docela kuriózní. Ve středověku se lidé domnívali, že je to způsobeno chladným svitem měsíce, někteří obrozenci, kteří fandili velkému ruskému dubisku na východě si mysleli, že přináší studený vzduch od východu při jarním tání velkých Sibiřských řek a nejznámější domněnka o tání grónských ledovců, plujících Atlantikem k jihu. Vysvětlení je ale trochu složitější.
Ledoví muži se dostavují za specielních povětrnostních situacích. Nejprve k nám do střední Evropy musí proniknout chladný vzduch z jakéhokoliv severního směru a pak se zde musí vytvořit oblast vysokého tlaku vzduchu. To je podmínka nejdůležitější, neboť pak při nočním vyjasňování se chladný vzduch vyzařováním dále prochlazuje až pod bod mrazu.
Vrátíme-li se k povětrnostním pranostikám, pak nejznámější je rčení – Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie (15.5.) je jejich kuchařka. Ty by měla chladné období ukončit, většinou deštíkem. Pokus o rým najdeme ve rčení ze zkratek – Pan SerBoni pálí stromy a nejlepší rým ve rčení – Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta.
A ještě zajímavost – všechna tato rčení paří mezi ta relativně mladá. Byla totiž v lidových kalendářích zaznamenána až někdy kolem roku 1868.