Holokaust světových oceánů? Kdyby nám globálně vymíral fytoplankton, bylo by to nepříjemné. Je na začátku potravního řetězce a je výrobcem kyslíku. Daleko důležitějším než pralesy.

V červenci 2010 v Nature vyšla studie Boyce a kol. „Global phytoplankton decline over the past century“. Závěry byly znepokojivé.

„Naše analýza ukazuje, že globální koncentrace chlorofylu /v oceánech/ od konce 19. století, kdy začínají záznamy, poklesla. Různé linie důkazů ukazují, že tyto změny jsou obecně spojené s klimatickou variabilitou a zejména s růstem teploty povrchu moří během uplynulých sto roků… V osmi z deseti oceánských oblastí pozorujeme pokles a odhadujeme globální tempo poklesu v průměru o 1% ročně.“

Nechybí oblíbené klišé „unequivocal“ (nezpochybnitelný): „Dlouhodobý globální pokles je tu nezpochybnitelný“ (The long-term global declines observed here are, however, unequivocal).

Tuto zprávu pak šířila světová média. Např. článek S. Connorse z Independentu nazvaný „The dead sea: Global warming blamed for 40 per cent decline in the ocean“s phytoplankton.“

Connors píše: „Vědci zjistili, že za posledních 100 let v oceánech ubylo 40 procent planktonu, přičemž většina úbytku proběhla po roce 1950. Autoři se domnívají, že tento jev souvisí s růstem globálních teplot. Pokud tyto závěry potvrdí další studie, bude to největší změna světové biosféry v moderní éře. Horší než ničení deštných pralesů a korálových útesů, řekli vědci.“

Planktonového alarmu se samozřejmě chytil také Joe Romm z webu Climateprogress.org: „Už léta víme, že otravujeme oceány našimi emisemi oxidu uhličitého… ale nový výzkum z Nature ukazuje, že zřejmě máme ještě méně času, než jsme si mysleli, abychom zachránili život v oceánech a život vlastní.“

Jenže hned v době vydání se proti Boyceově planktonové panice postavil známý kritik alarmismu, meteorolog Anthony Watts na svých webových stánkách Wattsupwiththat.com. V článku „Now it’s phytoplankton panic“ suše konstatuje, že fytoplankton tu je už miliardy let a přežil i teploty o 10° C vyšší a úrovně CO2 až 20x vyšší než jsou dnes.

I environmentální žurnalista Andy Revkin z New York Times už v době vydání článku měl pochybnosti, korespondoval o tom i s autory článku. Ale nechal si je pro sebe. Sám nyní v článku „On Plankton, Warming and Whiplash.“ píše: „Boyce byl tak laskav, že mi podrobně odpověděl. Měl jsem tehdy o této výměně názorů něco publikovat, ale lepší pozdě než nikdy.“

Boyceova studie totiž porovnává hrušky s jablky. Sčítá měření z různých regionů a různých dob s různou hustotou měření. Údaje máme už od roku 1900, ale až do 30. let těch dat bylo pramálo. Nejvíce dat je ze 70-90. let z éry globálního oteplování.

Na toto sčítání hrušek a jablek upozorňuje např. studie D. Mackase “Does blending of chlorophyll data bias temporal trend?“ (Nature 472, duben 2011). V tomto čísle Nature vyšly na stejné téma ještě další dva články. Autoři jiné studie (“A measured look at ocean chlorophyll trends”) píší:

„Při bližším zkoumání se ukazuje, že časově závislé změny metodiky získávání vzorků v kombinaci s konsistentním zkreslením ve vztahu mezi měřením „in situ“ a mezi měřením průhlednosti vrstvy chlorofylu dohromady vedly ve studii Boyce a kol. ke vzniku fiktivního (spurious) trendu v odhadech vývoje fytoplanktonu. „Naše výsledky ukazují, že většina staletého trendu, ne-li celý tento trend ze studie Boyce a kol. se dá připsat tomuto zavádějícímu výběru vzorků a nikoli globálnímu poklesu biomasy fytoplanktonu.“

Nové studie použily rozumnější metody hodnocení a vychází jim pravý opak toho co zjistil Boyce. Planktonu v době globálního oteplování PŘIBYLO. Nikoli ubylo.

Boyce dospěl ke svému závěru tím, že ignoroval důležité údaje. Této metodě se odborně říká “cherrypicking”, čili vyzobávání rozinek. Takto se dá “dokázat” cokoliv.

„Osm desítek let údajů o biomase fytoplanktonu v Severním Atlantiku nashromážděné v průzkumu Continuous Plankton Recorder (CPR) ukazují nárůst indexu chlorofylu (Phytoplankton Colour Index) v severovýchodní i severozápadní atlantické pánvi. Jiné dlouhé série dat včetně Hawaii Ocean Time Series (HOT), Bermuda Atlantic Time Series (BATS) a California Cooperative Oceanic Fisheries Investigations (CalCOFI) také ukazují nárůst biomasy fytoplanktonu v posledních 20-50 letech. Tyto údaje Boyce a kol. nevzali v úvahu a jsou v rozporu s jejich závěry.“ (zdroj: “Is there a decline in marine phytoplankton?“, Mc Quarters-Gollop et al.)

V přiloženém grafu vidíte, co nám CPR údaje říkají o Severním moři. Máte dojem, že blízkost lidské civilizace planktonu škodí? Nebo že mu škodí globální oteplování?

Údaje CPR jsou vytvářeny v ústavu SAHFOS. Zde se píše: “V posledních deseti letech jsme zaznamenali značný nárůst biomasy fytoplanktonu (index barvy fytoplanktonu) v některých regionech SV Atlantiku a Severního Moře, zvláště v zimních měsících… V Severním Moři byl zaznamenán nárůst biomasy fytoplanktonu jak v pobřežních vodách, kde je silný vliv člověka, tak v otevřeném moři, které je ve značně méně ovlivněno lidmi a to navzdory výrazně klesajícímu trendu koncentrace živin. Nárůst biomasy zřejmě souvisí s vyššími teplotami …”

Převzato z www.klimaskeptik.cz

Text: Vítězslav Kremlík
Článek byl redakčně upraven. Původní text viz ZDE