Počátkem září už měli naši předkové na venkově žně za sebou a tak nejen mohli pokračovat v bedlivém sledování počasí, ale měli i více času na vkládání svých poznatků do povětrnostních rčení. A tak hned k 1. září se zachovala celá řada pranostik, které ale byly připsány světci, jehož jméno z našich kalendářů dávno zmizelo. Svatý Jiljí v pranostikách opět předpovídal počasí nejen na celý měsíc září, ale i na celý podzim.
Říkalo se – Jaké počasí svatý Jiljí ukazuje takové po celý měsíc dodržuje, a také – Jaké počasí o svatém Jiljí, takové bývá celý podzim. Zkráceně pak – Jiljí jasný – podzim krásný. Ale také naopak – Když na svatého Jiljí prší, celý podzim voda crčí! Naši předkové zde prostě sázeli na značnou setrvačnost v počasí, což může samozřejmě vyjít pouze někdy.
K dalšímu dni pak už byli naši předkové střízlivější a tvrdili, že – Na svatého . Štěpána krále je už léta namále.
8. září se v našich kalendářích mariánský svátek zachoval a váže se k němu opět celá řada dlouhodobých předpovědí. Tak třeba – Jaké počasí na Narození Panny Marie, také potrvá čtyři neděle. Další rčení pak protahuje setrvačnost v počasí dokonce na osm neděl!
V tomto období naši předkové sledovali i odlety vlaštovek, a tak se zachovala tři „vlaštovčí“ rčení – Na Panny Marie narození – vlaštovek shromáždění; Panny Marie narození – vlaštoviček rozloučení, také – O Marie narození vlaštovek tu více není. Je zřejmé, že tyto pranostiky zřejmě vznikali v různých částech naší vlasti a také asi v různých obdobích.