Lidové povětrnostní pranostiky z konce února jsou zajímavé zejména tím, jak rozličné počasí předpovídají.

Pozdní zimu věští hned několik rčení k 22. únoru. Býval svátek Stolování svatého Petra a naši předkové sice sázeli na setrvačnost v počasí, ale ta setrvačnost měla mít různé trvání. A tak se říkalo – „Je-li na Stolici svatého Petra zima, ještě dlouho potrvá.“ V další pranostice se tvrdilo, že mrazy potrvají 14 dní, což je číslo pro pranostiky neobvyklé a  nejstarším rčení z počátku 17. století pak stojí – „Jak tlustý a hrubý mráz bude z noce před Stolováním svatého Petra, takový bude za 40 dní pořád!

A tak mnohem zajímavější jsou pranostiky svatomatějské. Mnohé jsou bohužel obojaké – „Najde-li Matěj led, seká ho hned; nenajde-li led, dělá ho hned.“ Nebo – „Svatý Matěj láme vždy led; není-li ho, zmrzne hned.“  A také – „Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.“ Prostě se čekala nějaká změna.

SLEDUJTE TAKÉ:
Rozhovor s meteorologem Dr. Vladimírem Vondráčkem

Na jméno Matěj se ovšem tvořily hezké rýmy a nejoptimističtější jsou pak pranostiky už jarní. „Na svatého Matěje do závěje naleje“, „Na svatého Matěje, pije skřivan z koleje“. Dalším rčením – „Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje nad polem si skřivan zapěje“, pak byla pravděpodobně  inspirována známá staropražská písnička. V Dejvicích totiž začínala první jarní pouť a v té písni se zpívá – „Na svatého Matěje, když se slunce usměje, na pouti je hezkých panen, jak když máku naseje.

A nakonec ještě dvě krátká rčení v nářečích – „Matěja – k vesnu náděja“ a „Matěja – léta náděja.“