Věřte nebo ne, ale kdysi dávno se při zdokonalování tehdejšího vynálazu – kola – několika jedincům v hlavách zformovala myšlenka, která říkala: „Co takhle to kolo ještě více vybrousit, přidat další tři, spojit je nosnou konstrukcí, na ni nasadit další konstrukci, všechno pospojovat stále ještě neobjeveným plastem a elektrickými kabely, přidat pohyblivé vstupní rámy, průhledný materiál dopředu a dozadu…“ .. Když se nad touto ideou tito jedinci zamysleli, došli k jednomu závěru: „Že nás to nenapadlo dříve. To je ale.. Škoda!“ .. Jak se o mnoho a mnoho let později ukázalo, zejména poslední výraz v této větě měl obrovský význam, o čemž se nyní můžete přesvědčit v televizních reklamách či na parkovištích. Ano, i takové věci se tehdy děly v době Vánoc v zemích střední Evropy. Nebo ne? Jisté je pouze to, že nejsevernější majáky evropského kontinentu stojí na půdě státu Norsko (ve smyslu pevninské Evropy). Pokud tedy hledáte velmi originální námět na sváteční dovolenou, můžete vyrazit na samotný sever Skandinávie, konkrétně na výběžek, který je ohraničen fjordy Laksefjord a Tanafjord (západně od poloostrova Varanger) a na němž se nachází mys Nordkinn. Asi o 23 km dále směrem na jihovýchod od tohoto mysu najdete vesnici Gamvik a pak to hlavní – 40 metrů vysoký nejsevernější evropský maják Slettnes. První paprsky světla vyšly z této věže už v září roku 1905, takže je 109 let a pár měsíců k tomu starý. Přestože je od České republiky vzdálen asi 2 400 km a je situován v polární oblasti, díky teplým vodám Atlantiku je tu dost příjemně. Vliv oceánu byl dost patrný i v pondělí 22. prosince – zatímco Slettnes hlásil v pravé poledne -1.1°C (a 10 cm sněhu), o pár set km dále se v severoskandinávském vnitrozemí rtuť teploměru nalézala i pod -20°C, a to například ve finské obci Enontekiö, jež ve 12 hodin naměřila -25°C. Maják Slettnes v prosinci zatím žádným extrémům čelit nemusel, předchozích 22 dnů tady nabídlo v součtu -1.0°C, největší teplo bylo v pátek 5.12. s jeho 5.1°C, nejmrazivější byl pátek 19.12. se svými -9.1°C a vítr byl nejsilnější na svátek Mikuláše, tj. 6.12., kdy tu vzduch proudil rychlostí až 28 m/s (101 km/h). Když opustíme Slettnes a popojedeme na sousední poloostrov Varanger, tak zde nalezneme Makkaur, další světelnou věž. Ta už sice není nejsevernější, avšak k rovníku má stále dost daleko (přibližně 7 850 km). V této části světa už bylo předposlední pondělí roku 2014 ledovější, v čase oběda se teplota vzduchu držela na skromnějších -6.8°C s tím, že všech 22 prosincových dnů má zatím na kontě -1.3°C s přinejlepším 3.5°C (5.12.) a přinejhorším -7.5°C (20.12.).

Zima 2013/2014 vypadala nějak takto:

Slettnes: všech 90 dnů si připsalo -2.1°C, nejvýše šel 11. prosinec s maximem 5.4°C, nejníže zavítal 26. leden s -13.8°C a z útesu byste byli sraženi cyklonou dne 12.12., kdy vítr v nárazech dosahoval rychlosti až 36 m/s (130 km/h).

Makkaur: teplotním průměrem bylo -2.7°C, nejvíce vlídným se stal 24. únor s nejvyšší hodnotou 5.3°C, naopak 2. únor zkrotil teploty k neteplým -13.6°C a stejně jako v případě Slettnesu i u tohoto majáku byla cirkulace vzduchu nejintenzivnější 12.12. s údery o 30 m/s (108 km/h).

Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí s naší cestovkou ckzadara.cz

Kamil Sojka