Stinnou stránkou krásného počasí posledních dnů je zvýšená intenzita ultrafialového záření, coby důsledek zeslabení ozonové vrstvy. Vzhledem k roční době (výšce Slunce nad obzorem) nepředstavuje UV záření vážnější riziko, nicméně citlivější lidé by měli být opatrní a omezit v poledních hodinách pobyt na přímém Slunci.
Pod pojmem ozonová vrstva rozumíme oblast zvýšených koncentrací atmosférického ozonu ve stratosféře ve výškách mezi 20 až 25 km nad zemským povrchem. Význam ozonosféry spočívá v účinné absorpci nebezpečného krátkovlnného záření, zejména tzv. biologicky aktivní složky slunečního spektra (vlnová délka <290 µm), které má jinak negativní účinky na buněčné struktury. Vznik a zánik ozonu v atmosféře se děje prostřednictvím složitého souboru fotochemických reakcí (tj. reakcí iniciovaných slunečním zářením). Množství ozonu v atmosféře však kromě chemismu ovlivňuje také dynamika, neboli charakteristiky proudění vzduchu. Celkové množství atmosférického ozonu ve vertikálním sloupci atmosféry, zkráceně celkové množství ozonu, se vyjadřuje v Dobsonových jednotkách (D.U.) na počest britského vědce, který vynalezl způsob měření ozonu v atmosféře. Jedna D.U. je definována jako tloušťka vrstvy ozonu za standardních podmínek (tlak 1013 hPa, teplota 273 K) v setinách mm. Například dnešní hodnota celkového ozonu změřená na Solární a ozonové observatoři v Hradci Králové činí 338 D.U., což je mimochodem 13% pod dlouhodobým normálem. Kdybychom toto množství ozonu stlačili, dostali bychom vrstvu ozonu silnou pouze 3,38 mm. Ano, i takhle „slabá“ vrstva ozonu zabezpečuje obyvatelnost planety Země.