Země zvaná Tádžikistán je vklíněna mezi Afghánistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a Čínu. Od Česka je vzdálena přes 3 800 km jihovýchodně. S celkovou rozlohou o 143 000 km² je ani ne dvakrát větší než česky hovořící evropské srdce. Celý stát je (vele)hornatý, jeho nadpoloviční většina je orientována v nadmořské výšce alespoň 3 000 m.n.m. a v centrální části se do výšky 7 495 m tyčí masiv zvaný Štít Ismáíla Sámáního. Nejvíce nížin je k vidění na jihozápadě a severozápadě země, kde se též nachází nejnižší bod Tádžikistánu (320 m.n.m.), jímž je město Hugand (cca 170 000 obyvatel). Tádžikistán jako takový pak čítá dohromady něco málo přes 8 200 000 jedinců.

Tádžikistánské podnebí je vzhledem k povaze zdejšího reliéfu převážně horské, ve zmíněných níže situovaných sektorech pak i polopouštní. Viz. následující srovnání:

Citovaný Hugand se v roce 2014 dočkal se vším všudy 14.4°C, největší zima byla hlášena v úterý 4. února v podobě ranních -13.7°C (přes den nanejvýš -10.0°C a na zemi k tomu leželo cca 15 cm sněhu), největší teplo naopak panovalo o sobotu 28. června, kdy se rtuť teploměru vyšplhala až na 41.6°C a z oblohy se v průběhu všech 365 dní sneslo 165 litrů vody (letištní stanice, 430 m.n.m.). Naproti tomu takové jezero Karakul (+3 900 m.n.m.) zaznamenalo v roce 2014 v průměru -2.4°C, k nejmrazivějším dnům patřil 7. leden se svými nejnižšími -27°C (odpoledne nanejvýš -18°C), nejvyhřátější byla středa 23. července, která zašla až na 20°C a z oblaků vypadalo necelých 30 litrů vody (stanice pří východním břehu jezera, 3 940 m.n.m.).

Anzob je několikatisícové město a nalézá se v pohořích na západě Tádžikistánu (přes 3 300 m.n.m.), spadá tudíž pod horské klima. Zatímco v nížinatém Hugandu se v neděli 24. května mohli těšit z až 17°C, ve vysoko umístěném Anzobu si museli vystačit s celodenním mrazem – hodnoty se nejčastěji zdržovaly mezi -4 až -3°C. K tomu se přidaly i přeháňky a výsledkem bylo to, že byl Anzob pocukrován sněhem. Sněžit však začalo už o předcházející den, který nabídl až 4°C. Kolem sobotní 17. hodiny nicméně teplota vzduchu klesla pod bod mrazu a do nedělního rána připadly 4 cm sněhu. Nedělní odpolední sněhánky poté následně způsobily zesílení přírodního bílého koberce na +5 cm (místní stanice v nadmořské výšce 3 373 m.n.m.).

Loňský 24. máj měl v Anzobu trochu jinou podobu – po souvislé a silnější sněhové pokrývce nebylo vidu ani slechu a popolední teploty se vyhouply až na 8.4°C. V pátek 24. května roku 2013 sedělo na zemi půl metru sněhu s tím, že o den dříve to bylo o 15 cm více – působením silně kladných teplot se jednalo o mokrý, tající a tudíž i velmi nekvalitní sníh. Maximem tehdejšího 24. května bylo 10.3°C.

Kalendářní zima 2014/2015 jako celek se v tomto koutě Tádžikistánu prezentovala -14.9°C, nejhlubší ponor do Celsiových vod se odehrál ve středu 28. ledna, když se nad jitrem ochladilo až na -26°C (po obědě ne více než -16°C) a nejmírnějším dnem zimy byla neděle 22. února, a to zásluhou svých popoledních -7.4°C (v noci až -10.6°C a výška sněhu dosahovala půldruhého metru).

Kamil Sojka

Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí s naší cestovkou ckzadara.cz