Na úvod menší polemizování: Změna je jednou z přirozených složek života, není tudíž překvapením, že se týká i troposféry, resp. planety Země. Globální klima se mění, o tom žádná, nezodpověditelnou otázkou však je, kam tato změna směřuje. Veškeré snahy o získání odpovědi jsou spíše jen otázkou tipování, není tak třeba je brát moc vážně. Důvodů je víc, k těm hlavním však patří to, že převážná většina procesů probíhajících pod zemí i nad zemí je stále nepochopena – i proto dnešní moderní výpočetní technika není schopna vypracovat 100% úspěšné předpovědi počasí na delší období (v mnoha případech samozřejmě i na ta kratší). Tato problematika je svou podstatou přirovnatelná k člověku – nechápe-li se plně chování a smýšlení daného jedince, jak chtít dosáhnout náležité a zcela bezchybné prezentace jeho následných kroků a chování? Dalším podstatným faktem je, že fyzikální rovnice fungující ve světě meteorologie (i jinde) sestavuje sama Země, která je jejich autorkou a zároveň editorkou – lidé je pouze poznávají a učí se je. Takže co platí dnes, nemusí zákonitě platit zítra. Sečteno a podtrženo, troposféra (a Země obecně) bude vždy o (mílový) krok vpřed.

Probíhající kalendářní léto 2015 si už v Česku připsalo několik tropických epizod a ta další s nejvyšší možnou pravděpodobností nastane v nejbližších dnech – doufejme, že doba jejího trvání znovu nepřesáhne týden a že bude tou poslední. Dny se sice rychle zkracují, avšak rezervoár horkého vzduchu je natolik bohatý, že by při vhodném rozestavění tlakových útvarů neměla vztahovost mezi severní polokoulí a Sluncem žádný význam. Však i totální český rekord 40.4°C padl až na konci druhé třetiny srpna. Co se zásob chladného vzduchu v severním Atlantiku týče – jsou tam (třeba Island navzdory svým možnostem hlásí teplotně dost podprůměrné léto), ale ignorují nás.

Někde jsou na tom ale mnohem hůře a řeč je nyní o Iráčanech, Kuvajťanech nebo Íráncích. Ti totiž momentálně čelí šedesáti až sedmdesáti stupňovým vedrům – nejvyšší odpolední teploty se povětšinou pohybují okolo 47 až 52°C. Oněch 60 až 70°C se týká teploty pocitové, nikoliv reálné – země na Blízkém východě zpacifikovala vyšší relativní vlhkost vzduchu. Běžně se v Iráku a okolí drží pod 8%, takže je smyslový vjem někdy i o pár stupňů Celsia nižší než skutečnost (pravda, v praxi o žádný rozdíl nejde). Teď ale nastala opačná situace a v některých končinách dokonce vztah reálné teploty a relativní vlhkosti vyústil až k cca 75°C.

V Iráku, Íránu či Kuvajtu jsou na něco podobného zvyklí, letos je ale velkým problémem to, že Blízký východ zažívá neobvykle žhavé léto – na řadě míst se jedná o to nejhorší v celé historii měření. Například taková irácká velkoměstská Basra od 1. června zaznamenala něco kolem 15 dnů s maximy okolo 50 až 52°C – loni jich mezi 1. červnem až 31. červencem bylo plus mínus nula, předloni ve shodném období jen tři…

Někteří členové místních armád meteorologů to brali jako „vzrušující zážitek“ (není se moc čemu divit, vyjma extrémních veder se toho v těchto neustále slunných a vyprahlých státech v létě moc neděje), obyčejní lidé už ale moc ne. Někteří bojují se žárem v moři (Perském zálivu), jiní v zavlažovacích kanálech, další v klimatizovaných nákupních centrech (venku 50°C, uvnitř 25°C)… Z důvodu bezprecedentních veder byl v citovaném Iráku prodloužen víkend, a to o čtvrtek 30.7. a pátek 31.7. Jeden z Iráčanů prohlásil, že jsou na enormní vedra připraveni, zapomněl ale dodat, že je zaměstnancem stabilní firmy nabízející plně chlazené pracoviště. Velice nepříznivé počasí ale samozřejmě přineslo i komplikace.

Největší problémy s aktuálním troposférickým stavem mají místní rozvodné sítě elektrické energie, které pod náporem převysokých Celsiových hodnot a nenasytných klimatizací ve velkém kolabují. Právě ve zmíněné Basře došlo v červenci k několika střetům „demonstrantů“ s policií – důvod „protestů“ byl jasný, a to výpadky proudu. Za ty nikdo úmyslně nemůže, z pohledu silně podrážděných Iráčanů je ale celá věc trochu pochopitelná – zkuste si představit, že by v Česku bylo okolo 50°C a náhle přestala téct elektřina – žádná elektřina = žádná klimatizace = žádný chladný vzduch = utrpení. Počet klimatizací je v Iráku při srovnání s Českem opravdu obrovský. Nikoho tak asi nepřekvapí, že mnozí Iráčané je v letních měsících berou jako nepostradatelnou věc. Jenže když nefunguje a teplota v obytném prostoru rychle opouští hranici 40°C, tak asi není příliš divu, že někdo pod tíhou rozladěnosti činí tak zoufalé kroky jako „demonstrace“ proti výpadkům proudu.

Buďme tedy rádi za naše „mírňoučké“ tropy.

Kamil Sojka

Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí s naší cestovkou ckzadara.cz