Na Světový den meteorologie bylo v Evropě a jejím okolí živo, a to díky středomořské tlakové níži, která si trochu pohrála jak s teplotami, tak i se saharským pískem.

Ve středu dopoledne se střed této cyklóny nacházel u italské Sicílie, což bylo dobře patrné ze záběrů z družice Meteosat. Pole její celkové působnosti bylo poměrně rozsáhlé: Severní strana zasahovala až k našim jižanským sousedům a jejich sousedům (Rakousko, Maďarsko, Švýcarsko), západní strana sahala až po Španělsko, východní strana končila nad Řeckem a ta jižní vyčnívala až nad severní Afriku, konkrétně se jednalo o Libyi a také o Tunisko. Proti směru hodinových ručiček, přesně taková je orientace proudění vzduchu v oblastech nižšího tlaku vzduchu na severní polokouli – tento fakt se odrazil na severoafrických teplotách.

Západní Alžírsko se spolu s Tuniskem nalézalo na zadní straně cyklóny, proudil sem tedy vzduch ze severnějších, byť ne o moc, zeměpisných šířek. Ten srážel zdejší teploty až pod 10 °C, samozřejmě ale ve vyšších nadmořských výškách pohoří zvaného Atlas – například ve městě Sétif (1 000 m n. m.) bylo ve 13 hodin 9 °C. Ani v nížinách moc horko nebylo, takový metropolitní Alžír hlásil o 13. hodinu zataženo, dešťové kapky a k tomu 17 °C. Sousední Tunis trápil vítr – v nárazech až přes 70 km/h, větrno však bylo také na Djerbě, a to zejména v nočních a ranních hodinách, kdy stálá rychlost větru odpovídala až 50 km/h, a poryvy větru o tempu v rozmezí od 60 do 80 km/h pozorovali taktéž na jihu Tuniska. V Egyptě naopak vanul teplý vítr, díky čemuž si tu celoplošně užívali léta až tropů (povětšinou bylo na teploměrech 27 až 33 °C).

Hlavním aspektem této „sváteční“ středomořské tlakové níže byl nicméně saharský písek, který byl dopraven až k Jadranu.

Pás vzduchem letícího písku byl dobře zmapován Meteosatem, znatelně od sebe odděloval střed cyklóny a její „vnější“ oblačnost – v 9 hodin našeho času byl tento jev nepřehlédnutelný.

Tobruk, český film a stejnojmenné město situované při severovýchodním pobřeží Libye, naplno pocítil stěhování částic saharského písku – v ranních a dopoledních hodinách tu značně klesla viditelnost (až pod 300 m), plno písku ale bylo v Tobruku možné spatřit i po obědě.

„Lehká verze písečné bouře“ se na svátek meteorologie odehrála, alespoň částečně, u Italů, Řeků, Albánců, Černohorců, Bosňanů a Hercegovinců a vynecháni nebyli ani Chorvaté. Dubrovník, stejně jako mnoho dalších měst ve Středomoří, byl zahalen do „oranžové mlhy“ a pobřeží bičovaly vlny rozbouřenějšího Jadranu.

Na závěr jedno krátké časosběrné 4K video písečné bouře v Kuvajtu:
https://www.youtube.com/watch?v=WoDBoUVz_cY

Kamil SOJKA

Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí zde: ckzadara.cz