Dámy a pánové, prosím přivítejte dnes, v tento pro nás troposféricky zainteresované maximálně sváteční den, poprvé v dějinách české meteorologické scény, nanejvýš vzácného hosta – pana Donalda Trumpa, 45. prezidenta Spojených států amerických!

No dobře, tak ne, pana Trumpa se (zatím) oslovit nepodařilo, nicméně na faktu, že i k nám dorazil Světový den meteorologie, to nic nemění. Do Spojených států amerických se přesto vydáme, akorát cílovou stanicí nebude Bílý dům ve Washingtonu, D.C., ale Minneapolis v Minnesotě. A namísto prezidenta Spojených států amerických nám bude dělat společnost Brad Nelson, meteorolog a lovec bouří s českými kořeny, kterého už zajisté všichni znáte. A pokud náhodou ještě ne, můžete se s ním seznámit zde a zde. Tak pojďme na věc.

„Čau Brade. Tak co zima, Vánoce, Silvestr, něco nového? Těšíš už se na novou sezónu tornád?“

„Zdravím Sojko! Zima pro nás byla velmi náročná! Často jsem pracoval přesčas a rovněž jsem strávil hodně času nad předpověďmi ohledně sněhových bouří na území Spojených států. Tady v Minnesotě byla zima celkem snadná, bylo poměrně teplo a sněhu docela poskrovnu. Minnesotská zima nám tedy moc práce nepřidělávala a jako bonus jsme měli nižší účty za vytápění 🙂

Tož to je přeci jasné, že se těším na nadcházející sezónu tornád! Ve věci honění bouří a jejich tornád jsou již na toto jaro sestaveny nějaké ty plány, v květnu by se k honičkám měla přidat i má žena. Shodli jsme se na tom, že až nastane nějaká ta honička, hodíme děti k rodičům. Děcka by sice ráda s námi, ale ještě jsou prostě moc mladá! Nicméně na začátku března se přímo v naší oblasti vyskytlo několik silných bouřek, čehož jsem využil a vzal jsem svého syna na pozorování blesků.“

„Vy jste fakt hustá rodina Ti povim.

Světový den meteorologie slaví založení Světové meteorologické organizace, jejíž vznik se datuje právě na 23. březen, konkrétně 1950. Hned první otázka tedy logicky musí směřovat ke Světové meteorologické organizaci: V r. 1996 se v Indickém oceánu, jmenovitě poblíž Západní Austrálie, zformoval supercyklón Olivia. Zasáhl ostrov Barrow, kde byl zaznamenán náraz větru 408 km/h. Světová meteorologická organizace tento údaj schválila, ale až v r. 2010 – po 14 letech. Tvůj názor na těchto 14 let?“

„No na první pohled může být trochu matoucí, že jeden snímač dokázal odolat nárazu větru o rychlosti 408 km/h. Nicméně když to vydržel a zaznamenal, tak bych tomu věřil! Stejně je to neuvěřitelný záznam.“

„Pracuješ jako meteorolog pro soukromou firmu. Nechtěl si někdy v minulosti pracovat pro nějakou státní korporaci, například pro Národní meteorologickou službu?“

„Když jsem s úspěchem završil vysokou školu, bylo mi celkem jedno, jestli se usadím v nějakém soukromém sektoru, nebo zda najdu uplatnění v Národní meteorologické službě, úseku státního NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru). Měl jsem to štěstí, že jsem našel práci v blízkosti mého domova, konkrétně pro jednu privátní firmu, nemohu však říci, že jsem si nepohrával s myšlenkou práce v Národní meteorologické službě. Sice by bylo náročné, kdybych opustil svůj současný post, avšak práce pro Národní meteorologickou službu v místě mého bydliště by byla lukrativní.“

„Brade, teď si představ, že jsi se stal šéfem Národní meteorologické služby. Změnil bys něco? Pokud bys tuto otázku položil mě: Pokud bych se stal pánem Národní meteorologické služby, mým prvním krokem by byla deaktivace Fahrenheitovy stupnice a aktivace Celsiovy stupnice. Jojo, Amíci by mě za to asi nenáviděli, ale v tom případě bych mohl říci pouze jedno – drazí Američané, Váš problém, že jste vybrali mě – Evropana – jako šéfa Národní meteorologické služby!“

„Ha ha, pokud bys byl šéfem Národní meteorologické služby, tak by takovýto první krok byl nanejvýš těžký, Kamile! Šílená sojka, šílená! Nejsem si jistý, zda bych osobně bojoval za to, aby se ze stupňů Fahrenheita přešlo na stupně Celsia, ale určitě bych usiloval za rozšíření armády družic a lepší financování ze strany vlády Spojených států. Američané poněkud pokulhávají co se atmosférického modelování týče, musíme najít způsob, jak tuto situaci zlepšit. Bez řádného financování naší vládou se však nic nezmění.

Další věcí, kterou bych změnil, pokud bych byl ředitelem Národní meteorologické služby, by bylo to, aby mi bylo umožněno být celý květen a červen mimo práci, abych se mohl plně věnovat pronásledování bouří! Toto by ale nejspíše neprošlo, přinejmenším by to byl tvrdý oříšek.“

„Proč Vy Američané vlastně pořád používáte Fahrenheitovu stupnici? Skoro celý svět používá tu Celsiovu, ale Vy stále používáte °F namísto °C. Proč?“

„Z nějakého důvodu se u nás Celsiově stupnici zkrátka nepodařilo zachytit. Upřímně zastávám názor, že Celsiova stupnice dává větší smysl… 0 stupňů, kdy voda mrzne, a 100 stupňů, kdy se voda naopak vaří. Největší problém je myslím v tom, že většina americké populace je už prostě zvyklá na Fahrenheitovu stupnici, přechod na stupně Celsia by tím pádem byl velice obtížný. Přinejmenším v nejbližší budoucnosti tak Spojené státy budou dále vzdorovat světu, alespoň co se jednotek týče.“

„Heleď, jen tak pro zajímavost: Pokud by Ti bylo nabídnuto místo ředitele Světové meteorologické organizace, přijal bys ho? Ať už ano, nebo ne, proč?“

„Tato nabídka by mě dostala do pozice, kdy bych musel opravdu vážně uvažovat. Nicméně, trochu bych se obával, jestli by ta odpovědnost za ten plat stála. Rovněž by záleželo na tom, kam bych se musel přestěhovat. Život tady v Minnesotě ve Spojených státech si opravdu užívám a případné odcestování daleko od domova by bylo velice náročné. Na druhou stranu by to zajisté bylo fascinující pracovní místo se spoustou té odpovědnosti.“

„Teď zas trochu vážně Brade. Pokud by sis mohl vybrat libovolnou zemi, kde bys pracoval jako vedoucí nějaké společnosti zaměřené na meteorologii, jaká by byla Tvoje volba? A proč?“

„Asi bych zůstal tady ve Spojených státech, no kdybych si měl vybrat jinou zemi, kde bych mohl pracovat jako šéf meteorologické společnosti, tak bych si vybral Nový Zéland, nebo možná ještě nějaký karibský ostrovní stát. Slyšel jsem, že Nový Zéland je úžasné, velmi malebné a dobré místo k životu, kde se dá dělat spoustu věcí, byť počasí nemusí být tak vzrušující. No pracovat v tuto chvíli na nějakém karibském ostrově by bylo velmi ideální. Počasí je tu po většinu roku perfektní, je zde přístup k plážím, dále tu jsou jeskyně, deštné pralesy a v neposlední řadě samozřejmě tropické bouře a hurikány. Jo, přečkat silný hurikán v nějaké bezpečné konstrukci, to je jedna z mnoha věcí, kterou bych rád zrealizoval. A právě jeden z karibských ostrovů by na toto byl maximálně vhodný.“

„Už to vidím – Tvé děti pěkně ve Spojených státech u rodičů, Ty se svojí ženou na nějakém karibském ostrově, pod masivní a nanejvýš bezpečnou konstrukcí, venku hurikán 5. kategorie… Ano, velká romantika! Palec nahoru, Brade!“

„Ha ha… Podívej se na sebe, vypadáš jak vyzrálý cumulus, hlavně v oblasti břicha!“

„Dík… Vraťme se nyní zpět do minulosti. Když jsi poprvé řekl své matce, že budeš honit bouřky a jejich tornáda, jak reagovala? A co Tvůj otec?“

„Přesně tomu bylo v roce 2003, kdy jsem svým rodičům oznámil, že jsem se pasoval na honiče bouří. Oba dva mi řekli, že…“

Pokračování příště