Ve Springfieldu, jmenovitě v tom missourském, o posledním dubnovém víkendu rozhodně nikterak slunně nebylo. Však jak by mohlo, když zde počasí začala ovlivňovat tlaková níže, velmi svérázná tlaková níže – svou přední stranou přispěla k tomu, že byl do centrálního sektoru Spojených států hnán teplý vzduch z Mexického zálivu. Avšak do toho samého místa byl mezi přední stranou tlakové výše se středem kdesi nad Minnesotou a zadní stranou cyklóny s centrem nad Labradorem, lépe řečeno nad (jiho)východem Hudsonova zálivu, pumpován chladný kontinentální vzduch ze severnějších částí Kanady. Co následovalo je jasné – supercelární žně. Tak jako v letech minulých i budoucích – urputné souboje naprosto nesourodých vzdušných mas budou v tomto koutě světa ještě minimálně po nějakou dobu na „denním pořádku“. Ale zpět do Springfieldu.

I ten zasáhla respektuhodná oblaka známá jako cumulonimby – vše se odehrálo v sobotu 29. 4. 2017. V čase od 7:00 do 19:00, jinými slovy v průběhu 12 hodin, se na springfieldskou půdu sneslo dohromady 79 mm srážek, což je na zdejší poměry opravdu extrémní troposférický počin – průměrný dubnový srážkový úhrn je totiž roven cirka 110 mm s tím, že na 29. 4. připadají 4 mm. V úvodních 7 a závěrečných 4 hodinách soboty 29. 4. 2017 navíc Springfield obdržel dalších více než 20 mm srážek, celkový 24hodinový příděl vláhy tedy překročil mez 100 mm (109 mm), což je de facto měsíční normál.

Od pátečního do sobotního večera bylo springfieldským srážkoměr zachyceno 75 mm srážek, tím byl pokořen stávající rekord pro tento sektor roku, jímž bylo 64 mm (28. – 29. 4. 1983). Že se následně sobotní den zásluhou svých 109 mm stal tím srážkově nejbohatším 60. dnem jara od roku 1888, o tom taktéž žádné spory býti nemohou. Ve skutečnosti se sobota 29. 4. 2017 stala na srážky nejvýznamnějším dnem všech dosud 129 zmonitorovaných dubnů – na 2. místo byl vyexpedován konec dubna 1970, jenž se ve Springfieldu prezentoval až 87 mm srážek.