Dnes je tomu přesně 40 let, co mnoho z nás ještě nemělo sebemenší potuchy o tom, jak vlastně vznikají malebná (cirry, cumuly…) i násilnická (cumulonimby) pozemská oblaka. Nemálo z nás popravdě ještě ani netušilo, že na třetí planetě solárního systému zvaného Sluneční soustava nějaké mraky vůbec žijí, natožpak jak přicházejí na svět. To však v tomto případě není ani trochu důležité.

V pondělí 6. června 1977 vzdušný prostor jižní Skandinávie hostil střed poměrně rozsáhlé oblasti nízkého tlaku vzduchu, po jejíž zadní straně k nám od severozápadu proudil vlhčí a chladnější vzduch (jehož kořeny odkazovaly až na okolí Špicberk a Nové země) z Atlantického oceánu, což by vysvětlovalo nejvyšší odpolední teploty okolo 14 až 19 °C. A v obdobném duchu se ponese i 6. červen letošní – po západní a jižní partii objemnější cyklóny se srdcem kdesi u severu Velké Británie (a do určité míry i díky vybíhající azorské anticyklóně) bude do Česká republiky přes Francii, Benelux a Německo natékat oceánský vzduch. Byť je to celkem zajímavé, ani toto není podstatné.

Zásadní je to, že se v tomto dni (tj. 6. června 1977) na severu evropského Ruska angažovala oblast vysokého tlaku vzduchu. Ta jmenovitě do Vorkuty (a samo sebou také do jejího okolí) expedovala velmi teplý vzduch ze západoasijského vnitrozemí. Výsledek?

Doposud nepřekonané totální maximum úvodní třetiny meteorologického léta, jehož konkrétní podobou je 31,0 °C. Čili ano, zatímco našim předkům muselo stačit těch 14 až 19 °C (a k tomu pravděpodobně hodně oblačnosti), o více než 3 000 km dále směrem na severovýchod si užívali jak polárního dne, tak také čistokrevně tropických troposférických podmínek. Jinak řečeno radovánkám u bazénu nebránilo vůbec nic…

Abnormálně vysoké teploty Vorkutu provázely také v úterý 7. června a ve středu 8. června 1977, první den dosáhl až na 30,0 °C a ten druhý rtuť teploměru vyhnal až na 28,0 °C – tato legendární trojice prozatím přemožitele nenašla. Tedy jak se to vezme – v pondělí 28. června, v úterý 29. června a ve středu 30. června 2004 se toto zákoutí dnes již neexistujícího Sovětského svazu prohřálo až na 25,9 °C, 31,0 °C a 29,1 °C. Takže být úterý 29. června 2004 ještě o 0,1 °C snaživější…

Tentoroční šestý měsíc vorkutské potní žlázy rozhodně nijak nenamáhal, v počáteční fázi svého života dozajista ne – minulý čtvrtek se prezentoval teplotním rozptylem od -3,9 do 4,1 °C, následný páteční den se chlubil teplotní škálou od 2,4 do 5,2 °C a víkend poté nabídl teploty od 2,7 do 16,6 °C. Zdáli se Vám čtvrtečních neboli prvočervnových -3,9 °C poněkud nenormálních, máte tak trochu pravdu, poněvadž průměrná nejnižší teplota této čtyřiadvacetihodinovky činí 0 °C. Nicméně legendárních -7,8 °C z letopočtu 1971 pokořeno nebylo.

V sobotu 3. června 2017 mimochodem Vorkuta oslavila 25. výročí narození stávajícího totálního měsíčního minima – když se psal 3. červen 1992, tak Vorkuta vychladla až na -8,4 °C.

Zpět do současnosti – včera vorkutský teploměr naměřil až 18,7 °C. Z našeho úhlu pohledu nic moc, avšak pravdou je, že se jednalo o nejvyšší zaznamenanou hodnotu od úterý 6. září 2016, kdy bylo evidováno až 19,6 °C. Ano, Vorkuta se v předešlých desítkách hodin dočkala pro tuto chvíli nejteplejší pasáže letopočtu 2017.