Mont Aigoual, na francouzské hoře Mont Aigoual (1 567 m n. m.). Tu je možné najít na jihu Francouzského středohoří, přibližně 60 km strmě severozápadně od přímořského Montpellier. V zásadě má trvalé bydliště hlášeno v průsmyku mezi domácím Francouzským středohořím a východnějšími velehorskými Alpami, i proto zdejší anemometr poměrně často zaznamenává docela vysoké cifry. Třeba tak jako v sobotu 30. prosince.

Mizivá viditelnost (do 100 m), stoprocentní vlhkost vzduchu, necelé 4 °C, severní až severozápadní vichr o středním tempu 100 až 110 km/h s nárazy až okolo 155 km/h. Toť ve stručnosti sobotní pozdní ráno a dopoledne na tomto jihofrancouzském „kopečku“. Zaměříme-li pozornost na periodu od 8:00 do 16:00, nabudeme znalosti o tom, že průměrná rychlost poryvů odpovídala cca 143 km/h. Jak si v tomto ohledu vedly nejneklidnější dny roku 2017?

V sobotu 4. března byl meteostanicí registrován náraz o intenzitě 176 km/h, a to jmenovitě 120 minut po půlnoci. Mezi 8:00 až 16:00 se údernost větru pohybovala v průměru kolem 102 km/h, takže nebyla tak násilnická jako včír. V celodenním kontextu se jednalo o 112 km/h, to je pořád méně než před dneškem (do pozdního odpoledne bezmála 130 km/h).

Druhý nejintenzivnější větroměrný údaj letoška byl pořízen v pondělí 6. března ve 14:00 – 173 km/h. Počínaje osmou a konče šestnáctou hodinou, průměrná větrná nárazovost činila cirka 133 km/h, tudíž ani v tomto případě nebyla větší než před Silvestrem. Bronzový neboli třetí nejintenzivnější větroměrný údaj právě končícího roku se zrodil v pondělí 6. února, přesně v 6:00, a to 162 km/h. V termínu probíhajícím od osmé do šestnácté hodiny nárazy větru tančily, v rámci průměrnosti, okolo 128 km/h, přičemž epocha od 0:00 do 24:00 naservírovala 129 km/h.

Prostě sečteno a podtrženo – byť větrné maximum soboty 30. prosince (155 km/h) k sejmutí zlaté soboty 4. března (až 176 km/h), stříbrného pondělí 6. března (až 173 km/h) a bronzového pondělí 6. února (až 162 km/h) nestačilo, svým větrným průměrem v sousedství 140 km/h se stupňům vítězů vyrovnal, ba je i překonal.

To by k tématu asi bylo vše, na závěr však ještě kvapná odbočka do Chicaga.

Třetí nejpočetnější lokalita ve Spojených státech amerických zažívá zimní žně, doslova a do písmene. Od Vánoc, to jest od pondělí 25. prosince, Chicago hostí jeden ledový den (nejvyšší denní teplota je nanejvýše rovna -0,1 °C) za druhým. Boží hod vánoční nešel přes -6,1 °C (hned po půlnoci), náš Štěpán nepřekročil -15,0 °C, středa zůstala pod -14 °C, čtvrtek si vystavil stopku v podobě -9,4 °C a pátek se opičil, neb na svět přivedl denní maximum -9,4 °C. Čili momentálně pět ledových dní v řadě (momentálně se zdá, že jich bude nejméně 14). Otázkou jest – délka chicagské nejsnaživější „ledové epizody“ činí?

Správně, odpovědí je 43 dní (28. prosince 1976 až 8. února 1977). 1 032 hodin neznajících 0,0 °C a více. Něco takového zima 2017/2018 v českých nížinách s největší pravděpodobností neukáže. 🙁