Mezi tlakovou níží a tlakovou výší, doslova. Toť jasně a výstižně rozložení tlakových polí v novozélandském a přilehlém vzdušném prostoru. Oceánem obklopený Nový Zéland se beze srandy ocitli přesně na pomezí cyklóny a anticyklóny, oblast nízkého tlaku spravovala prostor mezi jihovýchodní Austrálií a Novým Zélandem, naproti tomu oblast vysokého tlaku úřadovala nad Chathamskými ostrovy a jejich širokým sousedstvím. Vše se odehrálo v úterý 16. ledna.

Zvýšíme-li rozlišení, nabudeme znalost o tom, že celý Severní ostrov a severní partii Jižního ostrova olizovala severozápadní partie oné tlakové výše. Naopak především o jihoostrovní jih škrtala jihovýchodní strana řečené tlakové níže. Podrovníková cirkulace vzduchu je při srovnání s tou nadrovníkovou zrcadlová, jinak definováno po přední (východní) části zmíněné cyklóny a zadní (západní) oblasti uvedené anticyklóny byli všichni Novozélanďané terčem teplého severního proudění.

Proto 16. leden zahřál – metropolitnímu Wellingtonu daroval až 27,0 °C s minimem 20,1 °C, takže „alespoň“ tropická noc, velkoměstskému a oceánem dobře „chlazenému“ Aucklandu věnoval teplotní rozptyl od 19,5 do 25,8 °C, vnitrozemskému Queenstownu nadělil nejnižší denní teplotu 14,3 °C, avšak už 9. hodina disponovala letními 25,3 °C a po obědě rtuť teploměru tečovala 30,0 °C, čímž se tak nějak dostáváme k věci…

Nový Zéland, ale právě Jižní ostrov je převelice hornatý. A hory, ty s teplotami kolikrát dokážou pořádné divy. Vždyť předvčerejší novozélandské dění je toho důkazem.

Přímořský Haast, vskutku symbolicky osídlený (zaokrouhleně 300 obyvatel) kout Jižního ostrova, je od Queenstownu vzdálen odhadem 130 km, obdobná vzdušná odloučenost panuje například mezi Louny a Přeloučí nedaleko Pardubic. Ovšem queenstownská teplotní křivka se před 17. lednem dotkla Celsiovy třicítky, kdežto Haast nešel přes 23,6 °C, zatímco také pobřežní Invercargill v regionu Southland registroval až 30,3 °C. Pondělí toto město prohřálo až na 31,3 °C a neděle dokonce zpražila až 32,3 °C. Extrémní vedro? Ovšemže, popravdě místní zažili nejteplejší 14. leden od roku 1905. Být 32,3 °C naměřeno v Aucklandu, všichni by nadávali, proč nemohlo být ještě o 0,2 °C žhavěji, pak by totiž padlo totální maximum datující se na 12. únor 2009.

Vydá-li se kdo z Invercargillu směrem na severovýchod, po cirka 180 km skončí v Dunedinu. Ten je s více než 120 000 obyvateli nejpočetnější lokalitou na Jižním ostrově. Je omýván slanými vodami oceánu, jako Haast, avšak v úterý 16. ledna 2018 ve smyslu teplot zamířil mnohem výše. Kam až? Až k „supertropickým“ 35,0 °C. Síla, že? Podle meteodeníku bez sebemenších pochyb, takto rozpálený 47. den počasového léta se v Dunedinu vyskytl premiérově, přinejmenším v rámci let 1972 až 2018. Do loňska platilo, že nejhřejivějším výkonem této čtyřiadvacetihodinovky jest 34,6 °C (2004). Aneb Dunedin byl svědkem nejteplejšího 16. ledna za celou dobu pozorování.

Národním (novozélandským) totálním maximem je stále 42,4 °C, pochází ze stanice Rangiora a ze středy 7. února 1973.