Ač je Francouzské středohoří na rozdíl od toho Českého situováno o zaokrouhleně 1 000 km jihozápadněji, v neděli ráno (a rovněž po něm) hostilo sněžení, které souviselo s dlouhým pásem oblačnosti táhnoucím se od východního Islandu přes Britské ostrovy až do západního Středomoří. Jednalo se o soustavu několika front, prakticky všech příchutí (okluzní, studené, teplé), jež byla v zásadě zplozena dvěma klasickými a jednou výškovou tlakovou níží. I díky nim si do jihozápadní Evropy našel cestu chladnější oceánský vzduch, proto například v jihofrancouzském Toulouse bylo v 10 hodin 8,2 °C, kdežto v jihofinském Lahti 21,5 °C. K chladnosti samozřejmě přispěly srážky, ve Francouzském středohoří čistokrevně zimního rázu.

Počínaje středními polohami na mnoha místech došlo ke tvorbě souvislé sněhové pokrývky. Není se čemu divit, když i rtuti teploměrů sídlících standardně ve dvoumetrové hladině klesaly k bodu mrazu. Sníh byl sice vlhčího charakteru, nicméně leckde vyústil v několikacentimetrový koberec. S tím, že ve vyšších partiích Francouzského středohoří francouzští meteorologové očekávali až plus 10 cm sněhu. Dá se říci plnohodnotný návrat zimy, akorát více méně v půli závěrečné třetiny jara, čili poněkud kontraproduktivní. Pro zpestření dne nechť je ještě řečeno, že Milešovka v 10 hodin hlásila 17,0 °C.

Maloměstské Le Puy-en-Velay (cca 20 000 obyv.) nacházející se 440 km od centra Paříže v polohách kolem 800 m n. m. v úvodu Dne matek slevilo až na 0,3 °C, přičemž při teplotách do 1,5 °C obdrželo 20 mm srážek. Obšírná většina z nich byla v pevném skupenství, tedy ve formě sněhových vloček. Těm ale chvíli trvalo, než dobyly zemský povrch, takže v tomto případě tak úplně neplatilo, že 1 mm = 1 cm. Přesto Le Puy-en-Velay zbělalo. Přitom ještě v sobotu zaznamenalo až 18,0 °C a již v závěru jitra hovořilo o necelých 12 °C (v 10 hodin 13,9 °C).

Takto antijarní 13. květen se v tomto zákoutí Francie dlouho nekonal, přinejmenším v letech 2001 až 2017 bychom takový hledali marně. Teplotně byl nejblíže 13. květen 2002, jehož denní minimum bylo rovno 0,4 °C, avšak přes den dosáhl až na 21 °C a chumelenicí opravdu nedisponoval. Za posledním sněhobílým 13. květen se musíme vydat do roku 1995 (dle ranního měření 1 cm sněhu).

Jinde ve Francouzském středohoří:

Mende (cca 12 000 obyv., 932 m n. m.): Sobota se tvářila plnohodnotně jarně, v nočním a jitřním čase odmítla sejít pod 6,8 °C a po poledni škrtla o hranici 16,8 °C. Oblaků pravda hodně (zataženo). Její následnice však jaro bleskurychle smázla – mezi 5. až 8. hodinou až 0,1 °C a k tomu do oběda (1,0 °C) něco málo přes 15 mm srážek ve sněhu. Nutno dodat velmi zvlhlého. V rocích 2009 až 2017 se 13. květen prezentoval v průměru 12 °C, minimu 1,6 °C (2013) a maximu 27,7 °C (2015).

Nahoře na hoře Aigoual (1 567 m n. m.) byl konec týdne drsným. Třeba v 11 hodin na anemometru 122 km/h (nárazovité tempo) a na sousedním teploměru -2,5 °C. Pocitově tudíž nějakých -14 °C. Nemluvě o vydatném sněžení, v době od sobotní 23. do nedělní 11. hodiny v součtu 19 mm srážek v ledových krystalkách. V první půli víkendu nemrzlo, po o až 8,1 °C, před ním ne méně než 6,1 °C. Desatero zesnulých 10. květnů v číslech: 7,7 °C, -1,2 °C (2013), 22,6 °C (2015).