Znáte nějaký vtip na téma počasí? Zašlete nám ho na adresu meteo@meteopress.cz
a podělte se o něj s námi.

————————————————————————————–
Skupina bělochů dorazí v džungli k velké domorodé osadě. Ubytují se a protože každodenně podnikají výpravy do okolí, zajímá je jaké bude počasí. Domorodý šaman vždycky večer uspořádá bombastický rituál a po závěrečném tanci a bubnování sdělí bělochům jak bude příští den. Předpovědi jsou pokaždé podivuhodně přesné, ale dvanáctý den zastihnou šamana smutného v jeho stanu. Celý zkroušený se přizná, že neví, jaké počasí je zítra čeká. Běloši jsou zmatení, nechápou.
„Ale proč nevíš? Co se stalo?“
„Žádná předpověď! Přestalo fungovat tranzistorové rádio,“ objasnila jim šamanova žena.
(M.Plačková)
—

Dva meteorologové opouštějí pracoviště. Ten co zamyká dveře, se ptá druhého :
„Nezapoměl jsi pozavírat okna ?“
„???“
„To víš, člověk nikdy neví jaké může být počasí !“
(Jan Píše)
—

K České republice míří výrazná studená fronta, aby si zde vyměnila vládu nad počasím s tlakovou výší na východě Evropy. Tlaková výše se samozřejmě do poslední chvíle snaží studené frontě a celé tlakové níži vzdorovat, a když jí přijde podezřelé, jak intenzivní bouřky se na západě Evropy tvoří, zeptá se: „Prosím Tě, co s těma bouřkama plánuješ??? Vždyť už mají sílu až převelkou!“
„Ty bouřky musí být dostatečně silné, aby se nad Prahou mohlo vytvořit tornádo.“
„Cože, proč chceš zdevastovat Prahu???“ zeptá se nechápavě výše.
„Ale prosím tě, celou Prahu ne, jenom česká ministerstva a úřady vlády. Někdo v té české vládě pořádek udělat už musí!“
(autor: Jaroslav Krejčí, Děčín)
—

Ptá se turista místního Skota: „A jak tady vlastně předpovídáte počasí?“
„Jó, hochu, to máš snadný“, odpoví stařec. „Vidíš ten kopec támhle naproti?, to znamená, že bude pršet.“
„A když vidět není?“, ptá se pohotově mladík.
Na to Skot odpoví: „Jó, tak to už prší…“.
—

Indiáni přijdou za šamanem zeptat se, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne:
„Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“
Tak indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova. Šaman tedy rozhodí kamínky, kouká na ně a povídá:
„Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“
Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šaman, aby neztratil autoritu se jde zeptat na nejbližší meteorologickou stanici, jaká ta zima bude.
A tam mu odpoví:
„My nevíme, ale asi pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípají dříví.“
—

„Víte, proč se hurikánům dávají ženská jména? Protože dokážou napáchat stejnou škodu.“
—

Rodinka projíždí kolem lesního polomu po vichřici. Pepíček se ptá: „Maminko, tak tady ses učila řídit?“
—

Letí vzduchem tři sněhové vločky: První říká: „Já bych chtěla spadnout na Jižní pól, tam bych rosla do krásy a zářila ….“ Druhá říká: „Já bych chtěla spadnout na Severní pól, tam bych rostla do krásy a zářila…“ Třetí povídá:.. „Já bych chtěla spadnout do Prahy…“ „Prosím Tě a co tam budeš dělat?…“ „…no přece kalamitu..!!“
—

Poslední věta před smrtí:
„Sakra bouřka, pojď schováme se pod ten smrk. “
—

—