Teď začátkem února příroda opět pořádně trápí Severní Ameriku a na druhém konci světa Austrálii. Sněhové bouře ve Spojených státech a cyklon Yasi na severovýchodě Austrálie – je to normální? To je dotaz na meteorologa Vladimíra Vondráčka.

Je a není! Šalamounská odpověď, ale pokusím se to vysvětlit. Sněhové bouře, spojené s blizardy jsou poměrně pravidelným projevem zimních povětrnostních situací v Severní Americe. Napomáhají k tomu jak ohromná rozlehlost kontinentu, tak i orografické podmínky. Na tomto kontinentu probíhají hlavní horské hřebeny od severu směrem k jihu a tak nic nebrání na pronikání velmi studeného arktického vzduchu hluboko k jihu. Tam se tento mrazivý vzduch střetává s velmi teplým a vlhkým vzduchem proudícím od jihu z Mexického zálivu a vytváří výrazné frontální rozhranní. Na něm se pak tvoří série tlakových níží, které postupují od jihovýchodu k severovýchodu. Kolem těchto níží vzniká silné proudění proti směru hodinových ručiček a na jejich zadní straně přicházejí blizardy a sněhové bouře.
To je tedy docela obvyklé, ale letos jsou ty sněhové bouře opravdu četnější. Zda jsou i intenzivnější je ale otázka. V polovině dubna v roce 1921 totiž napadly na Stříbrném jezeře v Coloradu za 24 hodin téměř 2 metry sněhu – přesně to bylo 193 cm. A na Aljašce pak při jedné několikadenní vánici spadlo jednou neuvěřitelných 445 cm sněhu!

Problémy v Austrálii způsobuje zesílená La Niňa, což je jedna ze dvou fází tzv. Jižní pacifické oscilace. Jejím opakem je známější El Niňo. Jedná se o změnu rychlosti i směru pasátového proudění a tím i mořských proudů nad jižním Pacifikem. Normálnější je letošní situace, kdy pasáty ženou teplé povrchové vody směrem k pobřeží severní Austrálie, Indonésie a Filipin. Teplý vzduch na těmito oblastní stoupá, každodenně se v létě tvoří mohutná bouřková oblačnost s lijáky a letos se tato „normální“ situace obzvláště „povedla“. Výsledkem byly povodně z počátku ledna a nyní se přidal i cyklon Yasi. Loni v této oblasti „fungovala“ opačná, méně častá fáze jižní oscilace – El Niňo a výsledkem bylo naopak velké sucho, velká vedra a mohutné požáry. A i zde se meteorologové a klimatologové sice už většinou shodnou, že normální kolísání zemského klimatu přechází v klimatické změny, ovšem stále je těžké určit, nakolik se na tom podílí lidská činnost, a jak a zda proti tomu lze bojovat. I z této oblasti totiž známe staré a mnohem drastičtější příklady. Od 31.10.1923 až do 7.4.1924 panovala v Austrálii vedra s maximální teplotou nad 37°C. a v roce 1946 tam měli 333 dní s tropickou teplotou nad 32°C. !