Před rozpravou o tropické cyklóně Halola nejdříve zavítejme do jiných vod, a to konkrétně do těch vakuových čili do vesmíru. V závěru předchozího týdne proletěl kolem naší planety pan asteroid jménem 2011 UW-158, který je dle odborníků velmi bohatým nosičem extrémně odolného a tím i velmi drahého kovu označovaného jako platina – zmíněné vesmírné těleso prý má zásluhou svých platinových ložisek hodnotu okolo pěti a půl bilionu amerických dolarů neboli necelých 140 bilionů českých korun. Za tyto finance by již bylo možné zakoupit cca 2 300 000 000 000 nových mobilních pump určených pro parenterální výživu (v Česku by ji využilo cca 250 lidí) nebo například ±21 000 000 000 meteorologických balónů (včetně hélia) anebo ±4 800 000 000 000 klasických českých chlebů, které by takovou Zimbabwe mohly alespoň částečně nasytit více než 369 000 krát.

Teď už ale zpět na Zemi. Před druhým červencovým víkendem se hluboko v Tichém oceánu pár stovek kilometrů jihozápadně od Havajských ostrovů zformovala tropická bouře Halola. Tím, že přišla na svět pod úrovní 20. severní rovnoběžky, byla vlivem stálých větrů zvaných pasáty unášena směrem na západ. Po nějaké době tedy překročila mezinárodní datovou hranici (v této části světa 180. poledník) a bylo tedy jasné, že ať se bude snažit sebevíc, tak už nikdy nedosáhne na status hurikánu.

V úterý odpoledne našeho časoprostoru se bouře Halola zdržovala mezi 20. až 25. severní rovnoběžkou a 140. až 145. východním poledníkem, tj. jinak řečeno několik set kilometrů severozápadně od Severních Marian. Nad jitrem produkovala vítr okolo 130 km/h, řadila se tak mezi méně vyspělé tajfunu 1. kategorie. Dle předpokladů by měla pokračovat směrem na severozápad s tím, že se zřejmě nakonec stočí k jihozápadnímu Japonsku. Než (a pokud vůbec) ale dorazí k zemi vycházejícího slunce, tak by měla výrazně zeslábnout a na samotné Japonce by měla udeřit přinejhorším v podobě tropické bouře, takže by se neměla opakovat situace z nedávné minulosti, kdy stejná část Japonska čelila tajfunu Nangka (2. kategorie).

Tajfun Nangka řádil hlavně na ostrově Šikoku a v jižní polovině prefektury Kansai na vedlejším a největším ostrově Honšú – oblačný vír zavlažil zdejší půdu 500 až 750 litry vody. Jinak se jednalo o 50 až 400 litrů vody, v závislosti na přesném místě (nesoulad v dodávce dešťové vody byl jako obvykle způsoben nerovností terénu).

Nejsilnější vítr byl hlášen v bodě, který byl tajfunu Nangka nejvíce na ráně – mys Muroto na Šikoku (cca 120 km severovýchodně od „kolegy“ mysu Ašizuri). Tady vítr vanul rychlostí až okolo 150 km/h (bez ohledu na nárazovost činilo tempo cirkulace 115 až 120 km/h). V dalších lokalitách poryvy větru povětšinou dosahovaly rychlosti 80 až 120 km/h, pouze v blízkém okolí mysu Muroto až 140 km/h.

Kamil SOJKA

Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí zde: ckzadara.cz