Od našich čtenářů i diváků, kteří se zajímají o počasí a meteorologii nejen pasivně ale i aktivně, dostáváme často zprávy o jejich zajímavých pozorováních. Nejčastěji se jedná o naměřené teploty vzduchu. Zájmy a snahy těchto dobrovolných pozorovatelů jsou samozřejmě chvályhodné, ale měli bychom pro ně několik dobrých rad. Většinou od nich dostáváme zprávy o tom, jak rekordní teplotu ve svém okolí zaznamenali. A zde je největší kámen úrazu.
Je třeba si uvědomit, že měření teploty vzduchu má svá přesná pravidla a zejména ve městech téměř nikdo nemůže splnit všechny podmínky objektivního měření. Znamená to tedy mít rovný travnatý pozemek nejlépe 20×20 metrů a dřevěnou žaluziovou meteorologické budku, jejíž dvířka se otevírají na severní stran+ a s rtuťovým teploměrem uvnitř ve výšce
2 metry nad zemí. A navíc i nejbližší okolní budovy by měly být dostatečně daleko.
Měření na jakémkoliv jiném místě prostě není reprezentativní. Zejména je třeba si uvědomit, že jestliže na teploměr svítí sluníčko, rázem ukazuje nikoliv teplotu vzduchu, ale teplotu zahřátého povrchu teploměru! V létě tak klidně můžete naměřit teplotu +50°C i vyšší a dokonce i v zimních mrazivých dnech vám ukáže teploměr údaj o více než 20°C. vyšší, než je reálná hodnota. A to, že na balkóně či za oknem je teplota vzduchu jiná než na volném prostoru a ve výšce těch potřebných dvou metrů, je jistě také jasné.
Proto mějte své teploměry pokud možno na severní straně kam slunce nesvítí a hlavně – nehoňte se za teplotními rekordy. Poměrně reálné hodnoty, tedy jen s malými odchylkami, však naměříte u minimálních teplot nočních. Ve vašich pozorování počasí vám přejeme hodně zdaru, je to jistě hezký koníček.