Země hodinek, čokolády, tenisu (R. Federer, S. Wawrinka…) i geografického kontrastu – Švýcarsko má rozhodně co nabídnout. Milovníky palem a povalování na pláži omývané vodami teplého moře sice neuspokojí, avšak ve věci zimních radovánek je tomu samozřejmě úplně jinak – většina švýcarského území sídlí ve vysokých až velevysokých nadmořských výškách. Důvod je jasný – Alpy.

Nicméně i nejmajestátnější pohoří Evropy čas od času mívá ty své dny. V průběhu meteorologické zimy 2016/2017 se o tom přesvědčilo švýcarské lyžařské středisko Bosco-Gurin, jež se nachází na švýcarském jihu, přesněji na západě největšího švýcarského „poloostrova“, kterým je myšlen kanton Ticino, kde má hlavní slovo italština. Výjimkou je ale právě Bosco-Gurin (plus mínus 1 500 m n. m.), kde dominuje němčina.

V období od 1. 12. do 28./29. 2. v tomto lyžařském zákoutí Švýcarska leží v průměru 70 cm sněhu. No letos to bylo o poznání méně – hloubka sněhové pokrývky v termínu od 1. 12. 2016 do 28. 2. 2017 nepřekročila 14 cm. Jinými slovy tady leželo méně ledových krystalků než v Brně, které se ve čtvrtek 2. 2. 2017 schovávalo až pod 22 cm sněhu.

Sněžné bohatství se v BG monitoruje již od sezóny 1960/1961, takováto chudoba však byla registrována vůbec poprvé.

V relativně nedalekém Davosu zima 2016/2017 rovněž nijak zvlášť okouzlující nebyla, poněvadž mu dopřála přinejlepším 27 cm sněhu. Díky tomu velice připomínala „veleslavné zimy“ 1989/1990, 1995/1996 a 2006/2007, které do Davosu v maximu přinesly jen 24 až 26 cm sněhu.

K místům, která v zimě 2016/2017 evidovala větší maximální výšku sněhové pokrývky než Bosco-Gurin, patřil/a/o/y například:

Prešov – až 39 cm sněhu

Přibyslav – až 37 cm sněhu

Ústí nad Orlicí – až 27 cm sněhu

Tušimice – až 25 cm sněhu