Střední Evropa v průběhu středečně-čtvrteční noci nastavila světu dvě tváře. Jedna byla poněkud ledová, ta druhá naopak blaživá. Základním kamenem této dvojakosti byla pro někoho dobře, pro jiného zase špatně postavená oblast vysokého tlaku. Krátce po půlnoci se její střed nacházel někde nad pomezím Běloruska a Polska, což deklaruje například Bělostok (Białystok), jehož barometr tou dobou skloňoval necelých 1024 hPa (model GFS měl stoprocentní pravdu). Její kralování se však dotklo nejen Bělorusů či Poláků, nýbrž také Čechů, Dánů, Němců, Švédů nebo Ukrajinců. Než se ale přesunula do centrální Evropy, tak po své přední straně (s nemalou pomocí zadní partie prostorné tlakové níže účinkující východněji) do Pobaltí a následně Běloruska i Polska expedovala vzduch mající kořeny až v arktických oblastech.

Ten se stal rodičem následujících minimálních hodnot:

1,3 °C – Kozienice, 126 m n. m.

2,3 °C – Białystok a Siedlce, 148 a 146 m n. m.

2,8 °C – Ostrołęka a Suwałki, 95 a 184 m n. m.

3,3 °C – Terespol, 133 m n. m.

3,4 °C – Włodawa, 177 m n. m.

Dejme tomu v Bělostoku bylo v posledním desateru červnů (2008 až 2017) nejchladněji přesně před dvěma roky, to znamená v úterý 7. 6. 2016, když rtuť teploměru klesla až k 1,7 °C. Pomineme-li tento den, dostaneme se právě ke čtvrtku 7. 6. 2018 a jeho až 2,3 °C. I z tohoto dosti omezeného pohledu je patrné, že takto nízké teploty v červnovém Bělostoku a vůbec v Polsku obecně úplně časté nejsou. Začátek předloňského léta samozřejmě (ne)exceloval i jinde, třeba v Kozienicích se tenkrát (tj. v úterý 7. 6. 2016) dočkali až 1,2 °C.

Na teritoriu České republiky se žádné flirtování s bodem mrazu nekonalo, tedy až na několik zářivých výjimek typu Jizerka-rašeliniště (cca -1,3 °C), Jizerka (cca -0,2 °C), Orlické Záhoří (cca 0,5 °C), Modrava-Rokytská slať (cca 1,5 °C) anebo Březník (cca 2,8 °C). K teplem nejobdařenějším nocím patřila ta českobudějovická, poněvadž nešla pod 16,0 °C. Obdobně to nechladilo v Brně, jehož teplotní křivka odmítla sejít pod 14,8 °C.

Tím už se konečně dostáváme k té opoziční čili blaživé tváři (něčí zimomilnost se nezapře). Z pohledu čtvrtečního raného večera (závěrečný znak napsán ve 21:34 SELČ):

V Německu a spol. se v nočních a ranních hodinách prosazovala rozplizlá tlaková níže a s ní spojený teplý vánek. Ten se postaral mimo jiné o to, že v Kolíně nad Rýnem nebylo méně než 16,5 °C – třetí nejvyšší denní minimum 7. června od roku 1957. Ještě blaženější noční/ranní čas nastal v oblasti severonizozemského Lauwersoogu, kde se jednalo o 18,6 °C – nejvyšší denní minimum 7. června od roku 1991. Sklony k teplu dále projevil jihonizozemský Maastricht, jenž v témže smyslu registroval 16,6 °C – druhé nejvyšší denní minimum 7. června od roku 1906 (vyrovnán záznam z roku 1997).