Lesotho, dlouhým zněním Království Lesotho, ukrajuje ze zemského povrchu něco málo přes 30 350 km², což odpovídá zhruba 0,1 % afrického kontinentu. Jde tedy o nevelký vnitrozemský stát, jenž je ze všech stran obklopen Jihoafrickou republikou. Lesotho je v určité věci identické s evropskou Andorrou, a to v tom, že 100 % jeho území leží v horských polohách, tj. v nadmořské výšce 800 m n. m. a výše. Lesotho nicméně na rozdíl od Andorry nejde pod hranici 1 000 m n. m., základem je 1 400 m n. m., stropem pak 3 482 m n. m. (vrchol hory Thabana Ntlenyana). Díky tomu patří k nejhornatějším státům, jak v rámci Afriky, tak i všech dalších kontinentů.

Geografie Lesotha nahrává solidním zimám, avšak kvůli menšímu problému jménem odloučenost od Antarktidy tomu tak není. Například v metropolitním Maseru (plus mínus 1 600 m n. m.) se v období od 1. června do 10. srpna 2016 teplota vzduchu pohybovala okolo 10 °C, což je o 12 °C více než na Sněžce, která ve dnech 1. prosince 2015 až 10. února 2016 hlásila v průměru -3 °C. I Doksany byly chladnější než Maseru, neb v úvodních 70 dnech a něco zimy 2015/2016 zaznamenaly Tp 3 °C.

Ano, Maseru je s ohledem na geografické podmínky Lesotha poněkud nízko, ve větších výškách je jihoafrická zima kvalitnější, nicméně z pohledu praktického života je tato informace zavádějící – podobně jako v Ústí nad Labem, jehož stanice umístěná na kopci mimo město samotné někdy hovoří o sněhové pokrývce, byť přímo ve městě není zhola nic.

Čas od času ale krutý jižní vítr projeví známky větší snahy a Lesotho se stane zimnějším než obvykle. A přesně tak tomu bylo v závěru letošního července.

„Jednalo se o nejvýraznější sněžení za posledních 20 let.“ Takto zhodnotil červencovou návštěvu zimy pan Stefan Grab, který tráví svůj pracovní život v prostorách jihoafrické Witwatersrandské univerzity. Oproti zimní vlně 1996 tu ale přeci jen jedna velká odlišnost byla – zatímco před 20 lety vydržel sníh v polohách nad 1 800 m n. m. týden, letos jeden, nanejvýš dva dny. Stefan Grab dále dodává: „Tentoroční příděl sněhu byl extrémní, ale pouze z toho důvodu, že tu již takto nesněžilo poměrně dlouho. V 19. a 20. století byly agresivnější ataky ze strany zimy četnější. Lidé si na mírnost zimy navykli, takoví chovatelé ovcí dopřávají svým zvířatům horský volnoběh po celý rok, což následně v případě příchodu chladu a sněhu vede k problémům.“

Pozdní červencová sněhová nadílka včetně následného úbytku sněhu je dobře patrná ze satelitních záběrů – viz. přiložený snímek, resp. snímky.

Kamil Sojka

Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí s naší cestovkou ckzadara.cz