Stěhovaví ptáci jsou považováni za posly jara nebo i za jeho zvěstovatele. Dovedou však opravdu ptáci předpovídat konec zimy a nástup jara? A na tuto jistě zajímavou otázku je také možná překvapující odpověď. Ptáci, kteří se k nám každoročně koncem zimy a začátkem jara vracejí, sice mají svůj odlet v teplejších krajích instinktivně samozřejmě načasovaný dobře, ale nemohou vědět, jaké počasí je očekává na místě jejich přistání. V místě svého přezimování se totiž řídí prodlužující se délkou dne. Velmi dobře poznají delší den, který v nich vyvolá hormonální změny a ty je nutí vracet se do svých severnějších hnízdišť.
Každý druh má různou „cestovní rychlost“ a také má před sebou různě dlouhou cestu. Navíc je občas i na cestě zdrží nepříznivé počasí.
A tak nejdříve přilétají ptáci z jižní Evropy. Většinou už v polovině února nebo nejpozději začátkem března to jsou na příklad skřivani, špačkové a také divoké husy. Následují druhy, které přezimují v Africe, které musí letět buď přes moře, což se dostalo i lidových povětrnostních pranostik, anebo západní oklikou přes Gibraltar či východní přes Palestinu a Turecko. Tyto druhy přilétají koncem března nebo až v dubnu a mezi ně patří pěnkavy, čápi a vlaštovky. Kukačky a jiřičky přilétají většinou na přelomu dubna a května a ťuhýci dokonce až na přelomu května a června.
A tak musíme konstatovat, že stěhovaví ptáci nám jaro vlastně nevěští, ale můžeme obdivovat jejich navigační a letové schopnosti.