Hned začátkem druhé poloviny října (16.10.) byl pro naše předky na venkově velmi důležitý svatý Havel. Teprve po tomto svátku většinou končily našim zemědělcům hlavní práce a mohlo se slavit posvícení. To Havelské bývalo a snad ještě bývá jedno z nejznámějších.
Tento světec je vlastně tak zahajoval vlastní podzim a podle pranostik měl rozhodovat nejen o vánočním počasí a zimě, ale dokonce i budoucím létě! Je jasné, že naděje, která naši milí předkové do Havla vkládali, byly většinou neopodstatněné! Přesto se o některých zmíníme a budeme je považovat za zajímavou lidovou slovesnost.
Déšť na Havla, déšť na Vánoce – Jaký den Havel ukazuje, taková zima se objevuje – Svatý Havel stojí za to, jaké bude příští léto – Suchý Havel oznamuje suché léto – a naopak – Nalévá-li Havel, bude horké léto.

Zajímavá rčení se zachovala i k dalším dvěma dnům. K 17.10. se říkalo, že – Svatá Hedvika medu do řepy zamíchá. Půvabné je pak rčení ke dni 18.10. – Do svatého Lukáše, kdo chceš ruce volné měj, po svatém Lukáši za ňadra je dej! Znamená to nejen oznámení konce babího léta, ale přináší to i jistě zajímavé asociace, při nichž si je třeba dát pozor na sexuální harašení!