V pondělí 26. září 2016 bylo v Česku jako na samém severu kontinentální Euroasie. Zní to poněkud senzacechtivě, ale dle strohých Celsiových čísel je to v podstatě pravda – Rokytská slať poblíž Modravy na Šumavě si počátkem dne (kolem 6. hodiny) zaflirtovala s -4 °C, čímž tak nějak vyrovnala minimálních -4,5 °C na ruském Čeljuskinově mysu, který je oním nejsevernějším bodem kontinentálního pojímání Euroasie.

A to má být ten první vážný závan zimy? Rozhodně ne. Budeme-li se na Česko dívat normálně, tj. celoplošně, zjistíme, že zima byla možná tak v mrazácích – až na několik výjimek mohla celá česky hovořící střední Evropa o zimě pouze a jen snít, a to jak ve smyslu teplot záporné orientace, tak i sněhu, který dělá zimu zimou. V posledních třech sezónách ho moc nebylo, ta nadcházející čtvrtá si snad před svým příchodem sáhne do svědomí a něco se sebou udělá.

Otázka tedy zní: Proč byla zmíněna Rokytská slať a její -4 °C? Protože nasměrovala na Čeljuskinův mys a tím pádem i na Rusko. A právě v Rusku se první vážný závan zimy konal. A to jmenovitě v Irkutsku, de facto hlavní stanici na bajkalském úseku Transsibiřské magistrály.

Irkutsk je drsný, v zimním období určitě – třeba zima 2015/2016 sem donesla v průměru -15 °C s tím, že 18. leden, který ještě nikdy (1882 – 2015) netečoval alespoň 0,0 °C, slevil až na -34,5 °C (v roce 1919 až -42,7 °C) a že maximum celé zimy padlo až v jejím závěru (29. února), když se vzduch „prohřál“ na 2,0 °C. Druhé místo připadlo 8. únoru a jeho 1,1 °C, třetím se stal 7. únor (0,2 °C). Jinak permanentní mráz. Sněhu možná enormně nebylo, za celou zimu ho připadlo něco málo přes 30 cm, ale neodtával. Navíc, souvislá sněhová pokrývka se utvořila už na podzim, všech 91 dnů zimy bylo tím pádem sněhobílých. Nejen v českých nížinách toto nehrozí, přinejmenším prakticky – teoreticky je možné vše.

A teď už konečně k věci:

Na Irkutsk se poprvé po letní pauze snášely sněhové vločky. Byly mokré, ale bylo jich hodně, takže na krátkou dobu decentně pocukrovaly automobily, asfaltové plochy a podobná místa, kde se sníh i za těžkých teplotních podmínek dokáže na čas utábořit.

Vše se odehrálo v jiterním čase. Později ani nemohlo – od dopoledne do večera se srážky nevyskytly, vlastně převládala malá oblačnost, a teploty dosáhly až na 12 °C. Přesně na 11,9 °C. Celý den se prezentoval 6,7 °C, nebyl tím pádem nenormální, tudíž ani na rekordy nedošlo – roku 1935 vyletněných 25,5 °C, naproti tomu v letopočtu 1890 vychlazených -7,8 °C (letos 2,6 °C).

Nyní už je vše známo. Tedy až na jednu malou drobnost – kdy se tato premiérová sněhánka udála? Ve stejném dni, v němž žhavé San Francisco naměřilo rekordní Tmax.

Závěrem dodejme, že -3,2 °C bylo pondělním irkutským minimem – první mrazový den od 21. května.

Kamil SOJKA

Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí zde: ckzadara.cz