Povětšinou přátelské počasí, oceán klidný jako silnice v centrální části Spojených států, nikdy nekončící čekání na den s Tmax 25,0 °C a slunce na obloze po celý den – tma pryč po celý den. Rovněž i takovýmto způsobem lze krátce popsat léto na nejseverněji trvale obydleném místě na Zemi, jímž je arktická vojenská základna Alert (82° s. š.). Paní Jane Fonger zde strávila část svého života, tak se jí pojďme zeptat, jak se tu vlastně žije.

S ohledem na data spadající pod Environment Canada, nejvyšší zaznamenanou teplotou v Alertu je 20,0 °C a datuje se na 8. červenec 1956. To už je dávno – 60 let je 60 let. Jak vypadal nejteplejší den, který jste v Alertu zažila? Byla to středa 18. července 2012 s maximem 19,6 °C?

Nejteplejším dnem, který jsem v Alertu zažila, byl letošní 19. červenec, který přinesl až 19,0 °C.

Nejnižší teplota, která kdy byla v Alertu naměřena, činí -50,0 °C a pochází z 9. února 1979. To je taktéž poněkud starší záznam. A nejsněhovější den se konal 13. září 1980, kdy napadlo 25,2 cm sněhu. Jaký byl Váš alertský nejchladnější a na sníh nejbohatší den?

V Alertu jsem střídavě pracovala 7 let, takže nemohu přesně říci, co byl nejchladnější a na sníh nejbohatší den. Ale pravda, že jsem zažila velmi ledové a sněhovými vločkami překypující počasí! Naštěstí můj arktický úbor mě vždy udržel v teple. Když v Alertu sněžilo, trávila jsem hodně času odhazováním napadaného sněhu.

Alert je tak trochu izolován od okolního světa. Taktéž tu není mnoho lidí. S tím souvisí i to, že zde není moc obchodů. V „normálním“ světě bez problému naplníte svou lednici – prostě jednoduše jdete do supermarketu. Ale jak to funguje v Alertu?

Alert je vojenská základna. Máme tu týdenní letecký servis, který nás pravidelně zásobuje čerstvými potravinami, dále se jedná o zásobování samotné stanice a pak také všemi oblíbená pošta. Je tu malý obchod, kde se prodává oblečení, občerstvení a toaletní potřeby. Každá obytná plocha má svou vlastní malou kuchyň, která je každý týden obohacena o mléko, sýr, chleba, obiloviny a další položky z kategorie malé občerstvení. Máme tady i hlavní kuchyni, kde se podávají tři jídla denně. Osobně v Alertu nejvíce postrádám avokádo.

Tato otázka zřejmě bude znít poněkud divně, avšak týká se praktické stránky života: Jste daleko od Alertu, je zima, teplota vzduchu je hluboko pod bodem mrazu, vane silnější vítr a najednou potřebujete vykonat potřebu. Co teď?

Snažíte se co nejvíce, abyste to zadrželi (vydrželi)! Je to vše o přípravě. Pokud víte, že jdete ven na delší dobu, vždy si před odchodem odskočíte. Hádám, že pokud bych to už opravdu nemohla vydržet, použila bych svůj sněžný skútr nebo vozidlo jako zeď k zablokování větru.

Důvod, proč jste se rozhodla strávit část svého života v Alertu? Milujete daleký sever?

Vždy jsem chtěla vidět sever. Je to místo, které na vlastní oči moc nevidíte, a chtěla jsem si ho užít. Byla jsem šťastná za možnost strávit zde každou sezónu – tmavou zimu, léto, polární východ a západ slunce. Mám ráda svou práci, která dělá se života na dalekém severu snesitelnější záležitost.

Léto = nikdy nekončící den. Ale co se zimou – žádné denní světlo po dobu několika měsíců. Není to trochu depresivní?

Může nějakou dobu trvat, než si zvyknete na temné období, osobně jsem s tím však nikdy problém neměla. Udržování zdravého spánkového režimu, pravidelné cvičení a zdravé stravování, to je velmi důležité. Dobrá káva, ta je k nezaplacení! 🙂 V Alertu existuje mnoho večerních aktivit, které pomáhají strávit čas. Za jasných nocí, kterých je tu dost, hvězdy jsou neuvěřitelné na pohled. Stanice má dokonce opalovací budku, ale upřímně, ještě jsem ji nevyužila. Rovněž za celodenní tmy pomáhá dodržovat 24hodinový režim, abyste měli přehled o tom, jaký je doopravdy čas. Právě pojem čas je při absenci denního světla někdy dost matoucí.

Jak vypadá typický den v Alertu? Jak byste popsala zdejší život?

Brzy ráno vypouštíme meteorologický balón, to ještě většina lidí spí. Následuje snídaně a přestávka s kávou „na pláži“. Máme různé úkoly, které musíme během dne dokončit. Obědy a večeře jsou samozřejmě nutností, musíte se jich zúčastnit. Ve večerních hodinách opět vypouštíme meteorologický balón. Dále je tu například tělocvična. Snažíme se tu zkrátka žít jako bychom byli doma.

Letní Longyearbyen na Špicberkách je relativně hojně navštěvován turisty. Co Alert?

Téměř každý, kdo dorazí do Alertu, je zde z armádních, vědeckých nebo pracovních důvodů. Ke vstupu do Alertu potřebujete vojenské povolení. Sem tam dorazí i nějací lidé jako VIP partneři, ale i oni tu zpravidla v průběhu svého pobytu vykonávají nějakou činnost.

Jaký je Váš nejoblíbenější druh počasí?

Nic nemůže překonat pěkný horký den v Arktidě. Všichni a všechno v tu chvíli ožívá. Tento druh počasí je však nanejvýš vzácný, takže si ho vážím jak nejvíce mohu. Zadruhé je to sněžení a -2 °C. V tomto počasí je možné stále bez větších problémů pracovat. Vzduch je tu poměrně suchý, takže každé srážky jej činí příjemnějším. Na poslední místo bych dala mlhu. Ta snižuje schopnost vidět volně žijící zvířata. Může trvat až několik dnů. V závislosti na intenzitě mlhy a vzdálenosti od stanice se může stát, že budete dezorientováni a ztratíte se.

Oceán omývající Alert je povětšinou zamrzlý. V podstatě je tu tedy obrovský kus pevniny – můžete navštívit zeměpisný severní pól po vlastních nohách. Samo sebou, pouze teoreticky. Kde jste byla nejseverněji? Uprostřed ničeho (=zamrzlý oceán)?

Nejsevernějším místem, které jsem navštívila, je mys Belknap (cca 3 km severovýchodně od Alertu). Vím, že jsem letěla přes pevninu nacházející se severně od Alertu, ale nikdy jsem tam nepřistála, takže… V okolí severního pólu jsem nicméně ještě nikdy nebyla, ani co se cesty letadlem týče.

Vůbec nejsilnější náraz větru, jenž byl v Alertu kdy pozorován, činí 146 km/h a stalo se tak 2. ledna roku 1985. Vskutku větrný úvod roku. Máte zkušenost s tak bouřlivým (větrným) počasím, že jste nemohla jít ven?

Z bezpečnostních důvodů občas pod širé nebe jít nemůžeme. Kombinace větru, teploty a nedostatku viditelnosti bývá rozhodujícím faktorem našeho rozhodnutí. Již jsem zažila tento jedinečný druh počasí. Naše oblečení v těchto drsných podmínkách funguje docela dobře, nicméně obličej a ruce se zahřívají nejhůře.

Chtěla byste žít permanentně – po zbytek svého života – v Alertu? Ať už ano, nebo ne, proč?

Ačkoliv mám ráda svou práci a život v Alertu, nechtěla bych tu žít nepřetržitě, neboť tu nemohu mít svou rodinu. Kromě toho, je to vojenská základna a raději žiji dle svých vlastních představ. Pokaždé si svůj čas a práci v Alertu užívám, ale vždy se více těším na návrat domů. Základna Alert navíc stárne a potřebuje hodně renovace. Může trvat týdny, než se sem dopraví věci na zakázku. Máme tu k dispozici pouze jeden televizní kanál a v letním období není satelitní příjem moc dobrý. Denně máme povoleno jen 30 minut hovoru a co se internetu týče, ten je tu dosti pomalý. Nemluvě o tom, že mi chybí má rodina. Také se mi stýská po aktivitách (i jídle), které tu provozovat nelze. Ano, Alert je z mého úhlu pohledu skvělé místo, ale pouze v případě, že tu zestárnete jen o několik měsíců. Jako trvalé bydliště bych Alert rozhodně nevolila.

Chtěla byste něco vzkázat obyvatelům České republiky?

Děkuji za Váš zájem ohledně mé práce a života v Arktidě. Snad jsem na Vaše dotazy odpověděla jak nejlépe jsem mohla.

Kamil Sojka & Jane Fonger

Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí zde: ckzadara.cz