Před několika dny avizovaná možnost příchodu zimního počasí se tedy nakonec stala skutečností – v japonském Tokiu, u nás samozřejmě vzhledem k přítomnosti „inverzní deky“ nemohla. Zadní strana tlakové níže, která od čtvrteční noci začala plně úřadovat ve středním Honšú, zejména v jeho pobřežní oblasti, očekávané bohatší srážky opravdu přinesla – jen přímo v Tokiu bylo do 9. hodiny zaznamenáno kolem 15 mm srážek s tím, že do 15. hodiny přibylo dalších okolo 10 mm srážek. V první polovině čtvrtka tím pádem nasrážkovalo nějakých 25 mm srážek. Tím nejdůležitějším ale je, že sibiřský vzduch cestu do Tokia přeci jen našel.

Středa Tokiu darovala až 13 °C, přičemž ještě na přelomu 23. a 24. listopadu šlo o nějakých 9 °C. Do cca 4 hodin a 30 minut se rtuť teploměru zdržovala mezi 9 až 5 °C, pak se začalo, především kvůli srážkám, ochlazovat. Výsledkem byl pád do prostoru o rozměrech 0 až 1 °C. Vlhké a těžkopádné sněhové vločky, které byly původně dešťovými kapkami, tak mohly Tokiu dopřát na místní poměry vskutku impozantní listopadově-zimní atmosféru, kdy se, byť jen přechodně, utvořila až plus mínus 2 cm tlustá sněhová pokrývka. K večeru se japonská metropole od bodu mrazu zase vzdálila (atak 3 °C).

Letošní 24. listopad v Tokiu bodoval lidově řečeno hned na dvou frontách. Zaprvé se postaral o premiérové listopadové sněžení od 60. let 20. století – v listopadovém Tokiu naposledy sněžilo v r. 1962, jinak řečeno před 54 lety. A zadruhé přivedl na svět vůbec první listopadovou sněhovou pokrývku – Tokio sleduje počasí od r. 1875 (tj. bezmála 150 let), v rámci jedenáctého měsíce však až do letoška tvorbu sněhobílé peřiny nepamatovalo. Krátký pohled na předpáteční Tokio: https://www.youtube.com/watch?v=6VoH3x8uFqE

Teď už hlavní město Japonska opusťme a zavítejme ještě jedou do kanadského sektoru Arktidy, konkrétně na Ellesmerův ostrov, a to jmenovitě na jeho poloostrov Fosheim, na jehož západě se nalézá meteorologická stanice Eureka, kde, jak už bylo řečeno, nyní tráví čas meteoroložka Jane Fonger:

Jane, jsou všichni lidé pracující v Eurece Kanaďané, nebo jsou zde také zástupci jiných národů? Navštívil někdy Eureku někdo z České republiky? A jaká je vlastně Tvá pracovní doba?

Eureka spadá pod kanadskou federální vládu, pro kterou mohou pracovat pouze Kanaďané. Cizinec samozřejmě může získat kanadské občanství, ale upřímně nevím, jak to v tomto případě funguje. Už jsme tu měli několik lidí z Ruska, avšak šlo o členy soukromé vědecké skupiny. Co vím, tak z Česka tu ještě nikdo nebyl. A obvykle jsem 2 až 3 měsíce doma a 2 až 3 měsíce někde v Arktidě (třeba z Alertu jsem se vrátila v polovině srpna).

Praktická stránka věci – jak to máte v Eurece s vodou a elektřinou? Mám tím namysli, že Eureka je poněkud izolovaná od civilizace, takže tu hádám nemáte klasickou síť vodovodů, horkovodů a elektrických drátů.

Vodu získáváme na jaře v době tání, a to z řeky. Zachytíme ji do jezírka (laguny), ze kterého následně čerpáme. Jinak stačí zpracovat led a sníh, kterého je tu dostatek. Co se elektřiny týče, stejně jako v Alertu i v Eurece používáme naftové generátory. Nafta se k nám dopravuje například soukromou nákladní lodí (do Alertu letecky).

Pomalu, ale jistě se blíží Vánoce (však jste také v úterý zdobili), které opět strávíš v Eurece. Jak tam vypadá Štědrodenní večer? A dáváš přednost chladu (zimě), nebo teplu (létu)?

24. prosince máme velkou večeři – krocan, šťouchané brambory, brusinková omáčka, bezmasé pokrmy atd. Dárky, stejně jako Američané a další, rozbalujeme až 25. prosince, ne po štědrovečerním hodování jako v Česku. Ačkoliv mám ráda snowboardování atd., léto je mnohem lepší – už i proto, že jsem hodně aktivní, což je v zimě problém.

Kamil Sojka
Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí s naší cestovkou ckzadara.cz