Možná to bude znít divně, nicméně s ohledem na rozestavění tlakových útvarů na severní polokouli je pravdou, že k nám v sobotu 15. dubna proudil vzduch až z Mexického zálivu. A cesta to byla vskutku dlouhá:

Nad Mexický záliv zasahoval jihozápadní okraj tlakové výše se středem nad Atlantikem poblíž New York City. Po její zadní straně se vzduch z Mexického zálivu dostal až k Velkým jezerům. Zde přestoupil na přední stranu pole nízkého tlaku vzduchu sestávajícího z dvou tlakových níží, jejichž centra se zdržovala na trase Edmonton – Winnipeg. Když doputoval na severní stranu tohoto pole nízkého tlaku vzduchu, přesedlal na jižní stranu anticyklóny, která ho ve spolupráci s další anticyklónou nad Severním ledovým oceánem vyexpedovala až k souostroví zvanému Špicberky. Zde ho zase nasála tlaková níže východně od Špicberk a skrze svou zadní stranu ho předala dalším tlakovým nížím nad evropským severem, které ho následně přes Britské ostrovy a Německo dopravily až k nám do České republiky. Byť tedy bylo sobotní počasí na první pohled tak trochu nezáživné, z detailnějšího úhlu pohledu bylo jeho vyprávění o poznání zajímavější…

V Ústí nad Labem, konkrétně v Kočkově (cca 375 m n. m.), se 60 minut po poledni dočkali 12,5 °C. Nic extra, avšak o kousek níže, jmenovitě ve Vaňově (cca 150 m n. m.), bylo nedlouho po 13. hodině, čili de facto ve stejnou dobu, naměřeno sympatičtějších 16,9 °C. Na relativně malém území (obě stanice jsou od sebe vzdušnou čarou vzdáleny 6,5 km) tedy relativně velké teplotní rozpětí. Podstatnější je ale to, že v jihotureckém městě Silifke (přes 50 000 obyvatel) sídlícím kousek od pobřeží bylo okolo 13. hodiny 16,5 °C, což je o 0,4 °C méně než na jihu Ústí nad Labem.

Taktéž by možná stálo za zmínku to, že v iráckém velkoměstě Karbalá, jež se nalézá nedaleko metropolitního Bagdádu, se v tu samou dobu museli spokojit s 20,9 °C, z čehož vyplývá, že v centrálním Iráku bylo po sobotním obědě „pouze“ o 4,0 °C tepleji než v České republice. Ano, je to jen hra s čísly (ostatně o čem jiném meteorologie je?), ale i tak – navzdory severozápadnímu proudění jsme doháněli Blízký východ. Jinak, ve středním Iráku pršelo, proto jen těch 21 °C.

Krátce po 14. hodině naměřily polojasné Poděbrady 16,4 °C – na jihu Itálie, přesněji v podpatku „italské kozačky“ v St. Maria di Leuca, se 14. hodina prezentovala 17,4 °C a oblačnou oblohou. Na východě Čech, severně od Kutné Hory, tím pádem měli více méně identické počasí jako u Otrantského průlivu, který je hranicí mezi Jaderským a Jónským mořem.

O nějaký ten kilometr severněji situovaná Šlotava u Nymburku mezi 15. a 16. hodinou hovořila až o 16,8 °C, čímž fakticky srovnala krok s jihem Korsiky, konkrétně s mysem Pertusato, jenž nabízel nějakých 17,0 °C. A kupříkladu taková španělská Barcelona v 15 hodin informovala o 17,9 °C – rovněž v zásadě stejné teplotní podmínky jako na Nymbursku.

Tak jako tak, nejvíce pozornosti v tuto chvíli zřejmě začíná směřovat k předpokládaným silnějším ranním mrazům po Velikonocích – však ono skutečnost, že by v celoplošném měřítku v minimu mělo být kolem 0 až -5 °C, opravdu moc dobře ignorovat nelze. Uvidíme tedy, kam až se sklouzne příští týden…