Poslední víkend ledna 2018 se v íránském hlavním městě postaral o nemalé vzrušení, neboť na něj shodil přes 20 čísel sněhu. Vertikální umístění Teheránu je možná nefalšovaně horské, jmenovitě se jedná o plus mínus 1 200 m n. m., avšak to horizontální neboli rovnoběžkové jej staví na úroveň jižního Středomoří. K mírnosti teheránských zimních období dále přispívá Kaspické moře, které mrzačí případné snahy ze strany krutého severáku. Nicméně nedávno rozebírané majestátné pole vysokého tlaku nad značnou částí Asie dospělo k názoru, že je potřeba s tímto faktem něco udělat.

Rozhodlo se proto, že svým jihozápadním okrajem vstoupí do severoíránského vzdušného prostoru. Tento zimomilně dobročinný skutek vedl k tomu, že do metropole Íránu začal natékat vychlazený kontinentální vzduch. Poněvadž to „superanticyklóna“ myslela vážně, vedla advekci chladu přes jižní Kaspické moře. Důvod? Touha vyvolat to, co je v Severní Americe známo jako lake effect. Povedlo se, na západoasijské poměry bezesporu.

23 čísel sněhu a -2,4 °C (o pár hodin dříve až -4,2 °C), toť předpondělní raně-dopolední Teherán. V době od sobotních 8 hodin a 30 minut do nedělních 8 hodin a 30 minut v teheránském srážkoměru našlo útočiště 23 mm srážek. Mohlo by se tím pádem na první pohled zdát, že nastala přímá úměra mezi srážkami a sněhem (tj. že 1 mm = 1 cm). Nikoli, zpočátku se jednalo o déšť (a teploměr hovořil o 7 °C), až během sobotního večera byly dešťové kapky transformovány na sněhové vločky. Nutno dodat, že většina řečeného srážkového úhrnu sestávala právě z „vločkanců“. Teherán vídává sníh z rychlíku, spíše ze šinkansenu, víkendový takřka čtvrtmetr tedy jakýmsi způsobem vstoupil do historie.

Stačí se podívat na sněžná maxima dřívějších zimních sezón: 2016/2017 – 0 cm, 2015/2016 – 4 cm (8. prosinec), 2014/2015 – 0 cm, 2013/2014 – 7 cm (5. únor), 2012/2013 – 0 cm, 2011/2012 – 10 cm (21. leden), 2010/2011 – 12 cm (16. leden), 2009/2010 – 0 cm, 2008/2009 – 0 cm, 2007/2008 – 15 cm (7. leden)… Cifry hezké, ale skoro vždy šlo o jednodenní až třídenní sněžnou epizodu. Výjimečný byl leden 2008, ten dle slov teheránské meteostanice strávil více méně celý život na sněhu.

Pětadvacátá rovnoběžka zpravidla mnoho zimní radosti nezprostředkovává, však se také nachází jen něco kolem 2 800 km od rovníku. Z našeho nadrovníkového úhlu pohledu to mimo jiné znamená, že prochází například Bahamskými ostrovy, Egyptem, Kalifornským poloostrovem, Katarem, Indií apod. Nejinak je tomu také v případě egyptského Luxoru či jihočínského Čchen-čou. Avšak zatímco třeba Plzeň, jejíž zeměpisná šíře zlehka přesahuje 49°, včera v 8:00 naměřila 4,4 °C a následujících 360 minut bylo srážkově panenských, ve více než čtyřmilionovém Čchen-čou se v sousedství 8. hodiny zrodilo denní minimum v podobě -2,6 °C s tím, že v průběhu dalších 6 hodin nasrážkovalo 6 mm srážek. A to čistě ve formě sněhu při teplotách od -3,0 do -2,0 °C. Jinak, nadmořská výška Čchen-čou se motá okolo 200 m n. m., v letopočtech 2007 až 2017 se tamní teploty pohybovaly v průměru okolo 18,7 °C s celkovým rozpětím od -5,2 do 39,8 °C.

Za xcentimetrovou sněhovou pokrývkou bylo možné vyrazit i do severnějšího Wu-chanu (30° s. š.). Tu v úvodu neděle ležela 5 cm silná dečka sestávající z ledových krystalků, mimoto šlo o čtvrtý sněhem obdařený den v řadě. Stávající východoasijská ledová vlna má zkrátka grády, očividně kouzlo nadcházejících ZOH.