Až do neděle 5. března 2017 bylo meteorologickou pravdou, že vůbec nejranější (nejdřívější) tornádo bylo na území americké Minnesoty spatřeno v pondělí 18. března 1968. Poté, po bezmála 49 letech, přišlo pondělí 6. března 2017 a situace se poněkud změnila – den v týdnu zůstal stejný, datum už však nikoliv.

Stručný rozbor:

Pondělní podvečer (z minnesotského časoprostorového úhlu pohledu) byl v Severní a Jižní Dakotě, v Nebrasce, v Kansasu, v Missouri, v Illinois, ve Wisconsinu… No prostě de facto v celé centrální části a částečně na východě Spojených států amerických pod vlivem rozsáhlé oblasti nízkého tlaku vzduchu, jejíž střed se nalézal nad pomezím Manitoby, Severní Dakoty a Minnesoty. Do států ležících mezi cca 95 až 85° z. d. byl po přední straně této cyklóny hnán teplejší vzduch od jihozápadu. Naopak do zemí situovaných na 95° z. d. a dále na západ byl po zadní straně tlakové níže pumpován chladnější pevninský vzduch od severozápadu. Výsledkem byla ráznější studená fronta, která kromě blesků, hromů, krup a agresivnějších nárazů větru nabídla také dvojici tornád.

Obě tornáda se dotkla země v okolí minnesotského metropolitního sektoru, přesně se jednalo o blízké sousedství města Zimmerman, jež sídlí pár desítek kilometrů severozápadně od Minneapolisu (funkci hlavního města Minnesoty zastává Saint Paul nacházející se hned vedle Minneapolisu).

Intenzita obou vzdušných vírů byla dle nového pojetí Fujitovy stupnice definována jako EF1, neb měly produkovat vítr o rychlosti okolo 160 až 177 km/h (tj. horní hranice EF1).

Bradu Nelsonovi, který žije relativně blízko místa činu, samo sebou nic neuniklo: „V tu chvíli jsem trochu toužil po tom být tam venku, přímo v centru dění, ale nezbývalo mi nic jiného než zůstat doma, neboť jsem se musel věnovat svým dětem – žena byla v práci. Tím ale samozřejmě nechci říci, že mám tornáda raději než své děti! Jinak musím poznamenat, že letošní zima byla poněkud šílená – málo sněhu, ale hodně větrů, dešťových kapek a nadprůměrných teplot.“

Kde bylo tento čtvrtek nejchladněji? Na Sibiři? Ne, v Kanadě.

I když se dny na severní polokouli vzhledem k přiklánění se ke Slunci začínají stále více a více prodlužovat, tak v arktické oblasti Kanady teploty klesají do hlubokých hlubin. Dobrým příkladem je stanice Eureka, kde se čtvrteční jitro prezentovalo až -50,5 °C. Taková kosa tu nebyla ani v zimě, která byla nejpřísnější na sklonku svého života – v úterý 28. února 2017 až -45,7 °C.

Navzdory premiérovému ataku -50,0 °C v Eurece rekord nepadl. V sezóně 1956 se totiž 9. březen prezentoval až -52,2 °C.

V sobotu 4. března 2017 se ale jedna rekordně nízká nejnižší denní teplota zjevila – na stanici Mould Bay (cca 1 000 km jihozápadně od Eureky) bylo naměřeno až -54,7 °C. Tato hodnota zastínila legendárních -49,4 °C z ročníku 1973. Neděle 5. března 2017 pak svými -53,6 °C přemohla 5. březen 1973 a jeho -47,8 °C. A co se MDŽ týče – ten nešel pod -39 °C, takže -51,7 °C z r. 2004 žije dále.