El Calafate je město ležící v nížinách na jihu Argentiny u ledovcového jezera Argentino nedaleko
hranic s Chile. Zdejších více než 22 000 obyvatel žije v mírném klima u 50. rovnoběžky, což zeměpisně
odpovídá naší Praze či Plzni. Zimy v El Calafate obvykle nabízejí 1.8°C a letošní zima v průběhu svých
51 dnů nabídla 1.3°C s minimem -12.2°C (7. června) a maximem 16.8°C (27. června). Jihoamerický
kontinent sice zabíhá poměrně blízko k Antarktidě, nicméně na nepříliš rozlehlé pevnině jižní
Argentiny a Chile se chladný vzduch moc často nezdržuje. Ledový antarktický vzduch navíc musí
překonávat Drakeův průliv, takže podmínky spíše nahrávají propadům teplého vzduchu ze severu
Jižní Ameriky. Začátkem zimy ležely v El Calafate 2 cm sněhu, ty ale následně roztály. Další
„výraznější“ sněhová pokrývka se vytvořila až v posledních dnech, kdy od 19. do 20. července
dosahovala výška sněhu 2 cm. V pondělí už to byl jen 1 cm. Zimní počasí je dost proměnlivé, rána sice
bývaji zpravidla mrazivá, odpolední hodnoty už ale nikoliv. Dobrým příkladem silné nestálosti počasí
je začátek úterý – zatímco ještě ve 3 hodiny ráno dosahovala teplota vzduchu -6.6°C (minimum pak
až -7.2°C), o 6 hodin později se už rtuť teploměru nacházela na +1.4°C. První červencový den nabídl
přes den nanejvýš 7.4°C a nejméně -1.2°C, sníh žádný. První jarní teplota padla 5. července
s maximem 12.8°C a o 6 dnů později se zrodilo prozatimní červencové minimum -9.6°C. Minulá zima
byla v El Calafate stejně jako u nás chudá na sníh (a více méně i mrazy), neboť výška sněhu
nepřesáhla 3 cm. Nejmrazivější byl poslední srpnový (a tím i zimní) den s jiterními -9.6°C, dne 24.
června bylo zase naměřeno velmi příjemných 14.8°C. Často tu fouká, v loňské zimě patřil
k největrnějším dnům 27. srpen s větrem o rychlosti 22 m/s (79 km/h). Předloňská zima byla na sníh
stědřejší, byť ne o moc (nanejvýš 7 cm). Co se sněhu týče, příliš kvalitní tu nebývá – při silném sněžení
sice občas nasněží až několik desítek cm sněhu, díky vysokým odpoledním a mrazivým ranním
teplotám ale dost rychle mizí a ještě rychleji ztrácí na kvalitě. Častým jevem je ledová krusta, která
v noci na tajícím sněhu vznikne (což při nepříliš vysokých odpoledních teplotách zpomaluje tání
sněhu, který je pod ledem v podstatě schovaný). I když samotné město leží v nížinách, je zapadlé
v Patagonské tabuli, která se zvedá do výšky přes 2 000 m.
Na výlet můžete i virtuálně, bez ohledu na počasí zde: ckzadara.cz¨
Kamil Sojka