Poslední lednová dekáda je na lidové povětrnostní pranostiky poměrně bohatá. K 21. lednu se sice říkalo – „O svaté Anežce od kamen se nechce“, ale přesto se už ve starých kalendářích objevilo první „skřivánčí“ rčení – „Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva.“  22.1. pak se objevují první vinařské a tedy dlouhodobé pranostiky – „Jasný den na Vincence dá hojnost dobrého vína“, nebo rýmované – „Na Vincence slunce všudy naplňuje vínem sudy.“ A také se to vysvětlovalo – „Je-li na svatého Vincence pěkně a teplo, budou velká parna v létě a teplé noci v srpnu.“ Že to určitě není tak jednoduché, netřeba snad zdůrazňovat.

Důležitý býval 25. leden, k němuž se váží velmi zajímavá rčení. „Na svatého Pavla obrácení též zima se promění; buď popustí, nebo zhustí.“ Také se říkalo, že – „Medvěd na svatého Pavla obrácení obrací se na druhý bok“, což znamená že jsme za vrcholem zimy v její druhé polovině.

Největší zajímavostí je pak jedna z nejdelších a historicky nejstarší česky psanou pranostikou – „Bude-li jasný den na svatého Pavla obracenie, ten rok v ničem nedostatku nenie. Pakli mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude. A budú-li ten den větrové, to sie zbúřie proti sobě národové. Bude-li déšť nebo snieh pršeti, pro draho sie o zdravu starati.“ Co dodat – samozřejmě to patří mezi pouhé pomluvy.

SLEDUJTE TAKÉ:
Rozhovor s meteorologem Dr. Vladimírem Vondráčkem

A ze samého konce měsíce – „Je-li Karel Veliký (28.1.) málo ledový, únor to zase napraví“, a 29.1 – „Na Saleského Františka meluzína si často zapíská“.