Jistě proto, že leden je první měsíc roku, soustředili naší předkové na lednové počasí snad největší pozornost v roce a kromě téměř šedesáti pranostik, přiřazených jednotlivým dnům, vytvořili ještě téměř čtyřicet rčení „celoměsíčních“. A tak si připomeňme alespoň několik nejzajímavějších, z nichž mnohá jsou perfektně odpozorovaná.

   Mezi taková fyzikálně podložená rčení patří na příklad – „Ve dne jas, v noci mráz“, nebo podobně – „Slunce svítí na mráz.“ To je samozřejmě předpověď pouze několik hodin dopředu, ale další pranostiky se už dívají pořádně dopředu – „V lednu mráz, těší nás, v lednu voda, samá škoda,“ a další rčení to umocňuje – „Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu!“ K tomuto výsledku dospěli naši předkové zřejmě pozorováním včel – „Když v lednu včely vyletují, nedobrý rok ohlašují.“ Od ledna se prostě očekávalo, že bude hoden svého ledového jména.

   Podle lednového počasí také – ovšem se střídavými úspěchy – se předpovídalo na některé další měsíce. „V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy na to,“ což trochu platilo v roce 1956, ale už ne v roce 1929. Říkalo se také – „Leden studený, duben zelený“, nebo „Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu.“ Prostě – po teplém lednu se očekávalo prodloužení zimy. Asi nejzajímavější, ale problematická je pak následující souvislost – „Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu.“ To by určitě zasluhovalo prověřit.

SLEDUJTE TAKÉ:
Rozhovor s meteorologem Dr. Vladimírem Vondráčkem