Povětrnostní pranostiky uprostřed ledna jsou nejzajímavější tím, že jména světců, kterým byly přiděleny, v současných kalendářích nenajdeme. A nejen to, v těch rčeních se setkáváme se záměnou světců za světice a také s komolením jména.

Tak třeba k 9. lednu se zachovalo rčení – „O svatém Bazliši zima všude čiší“ a přitom se jedná o svatou Bazilichu. K 18. lednu se říkalo – „Na svatého Priska pod saněmi píská“, a  zde v zájmu rýmu opět svatou Prisku změnili naši milí předkové na muže. Příkladem komolení jména – opět v zájmu rýmu – byla 19. ledna ubrána svatému Kanutovi jedna samohláska – „Na svatého Knuta přichází zima krutá.“ Faktem je, že se většinou v tomto období dostavuje vrchol zimy.

Mezi tím ovšem ve starých kalendářích byly pranostiky připsány naprosto neznámým světcům. 11. ledna – „Na svatého Hygina pravá zima začíná,“

14. ledna zajímavé rčení se sto procentní úspěšností –„Svatý Vigil z ledu mosty zřídil, a když nezřídil, to je břídil!“ Anebo podobně k 17. lednu – „Svatý Antonín poustevník přináší led, nebo jej láme, nemá-li žádný, vyrobí hned.“

Poněkud nekorektní pranostiky se zachovaly ke dni 20. ledna, i když jména těch dvou světců opět z kalendářů zmizela – „O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu“, a dále – morbidní – „Na svatého Šebestiána se musí někdo utopit, nebo zmrznout!“ A tomuto období se říkalo „fabiánská zima“.

SLEDUJTE TAKÉ:
Povídání o pranostrikách s Dr. Vladimírem Vondráčkem