I když uprostřed března nás ještě může někdy trápit tzv. „březnová zima“, přece jen už se v lidových povětrnostních pranostikách prosazuje jaro. Naši předkové bedlivě sledovali, co se touto dobou v přírodě děje a nejvíce pranostik, i když zpočátku bez rýmů, připsali 12. března svatému Řehořovi.

„Přilétají k nám zase čápi, divoké husy, kačice, laštovice okolo svatého Řehoře.“ Pak se ale u nich projevil básnický duch, začali veršovat a na světcovo jméno přidávali a další rýmy. Nakonec vzniklo nejznámější rčení  –  „Na svatého Řehoře, čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře“. Někdy ještě – „Na svatého Řehoře ledy plují do moře a vlaštovičky od moře.“ Jsou to bezesporu hezká básnická dílka. Faktem ale zůstává, že čápi k nám obvykle přilétají později a průměrné datum zahájení jarního setí přesně dne 12.3. platí jen pro naše nejteplejší oblasti na jižní Moravě.

ROZHOVOR S METEOROLOGEM DR. VLADIMÍREM VONDRÁČKEM

Jedna pranostika pak říká – „Na svatého Řehoře den s  nocí v jedné míře“, což je samozřejmě předčasné. Toto rčení ale zřejmě vzniklo ještě za Juliánského kalendáře, který zrušil právě papež Řehoř (Gregor) XIII. v roce 1582. Gregoriánský kalendář se u nás prosazoval těžko a postupně za Rudolfa II.

Bylo to zajímavé – V Čechách byla provedena změna dne 6. ledna 1584, ve Slezsku o týden později a na Moravě dokonce až 3. října. Vždy se přidávalo 10 dnů a tím měli Češi a Slezané Velikonoce o měsíc dříve než Moravané, kteří na jaře ještě používali starý kalendář a to až do podzimu!

A ještě pár celoměsíčních březnových rčení. „Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl“ – tedy neradovat se předčasně! A další – „Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé.“ Je to tedy vlastně podobné, jako v dubnu.