Když se podíváte na oblohu, po většinu času na ni uvidíte více či méně oblaků. Oblaka a déšť jsou výsledky fyzikálních procesů v atmosféře. Nelekejte se, i když existují složité fyzikální vzorce popisující, co se s vodou v atmosféře děje, vše je vlastně jednoduché.
Vzduch vždy obsahuje určité množství vodní páry. Ta sice není vidět do té doby, než se z ní stanou malé vodní kapky, ale rozdíly v relativní vlhkosti vzduchu všichni dobře známe a pociťujeme. Důležité je, že čím je vzduch teplejší, tím více vody ve formě vodní páry je schopen pojmout. Pokud je tato jeho schopnost překročena, pak dochází ke kondenzaci kapek.
Určitě jste si již mnohokrát všimla, že se Vám třeba při vaření zamlžila okna. To je výsledkem kondenzace vodní páry. Na chladnějším okenním skle se sráží malé kapky vody, a k něčemu podobnému dochází i ve vzduchu. K tomu, aby mohly drobné kapky vzniknout, potřebují takzvaná kondenzační jádra – místo na okně se molekuly vody shlukují na mikroskopických částicích prachu. V každé dešťové kapce tak vlastně naleznete zrnko prachu. Příjemný vlhký vzduch po dešti se nám tak dobře dýchá mimo jiné i proto, že jsou z něj vymyty prachové částice.
Vzniklé kapky jsou velmi malé, proto se ve vzduchu udrží a ještě nepadají k zemi. Mohou však zmrznout a změnit se na malé ledové krystalky. To proto, že teplota vzduchu s výškou rychle klesá, a tak i v létě je ve výšce několika kilometrů nižší než 0 °C. Ledové krystalky a vodní kapky do sebe ve vzduchu narážejí a shlukují se a rostou. Jejich růst podporuje jeden zajímavý mikrofyzikální jev: větší kapka totiž dokáže „nasát“ menší kapky v okolí. Je tomu tak proto, že vzduch těsně okolo jejího povrchu je sušší než u povrchu malých kapek a příroda se snaží tento rozdíl vyrovnat a malá kapka se vlastně vypaří do té větší. Podobný jev funguje také mezi ledovými krystalky, které na stejném principu „nasávají“ vodní kapky ze svého okolí.
Větší kapky a krystalky jsou již ve vzduchu vidět ve formě oblaků. Zajímavé je, že s výjimkou nízké oblačnosti v oblacích převládají spíše ledové krystalky nad vodními kapkami.
V atmosféře často dochází k výstupným pohybům, které jsou schopny kapky až do určité velikosti ve vzduchu udržet. Teprve, když kapky a ledové krystalky vzrostou nad tuto mez, začnou vypadávat k zemi. Ledové krystalky přitom v teplejším vzduchu blíže k zemskému povrchu tají, mění se na dešťové kapky a vzniká déšť.
V přírodě probíhá množství mikroskopických procesů, které málokdy vnímáme, ale jejichž výsledky každodenně pociťujeme na vlastní kůži. Až Vás někde venku zastihne májový deštík, vzpomeňte si na to, že se za ním skrývá dlouhá a zajímavá cesta vodních částeček atmosférou.