Jste-li tak trochu „fajnšmekři“ a za odpočinkem byste namísto na slunné pláže na jihu Evropy či na severu Afriky nebo kdekoliv jinde raději vyrazili na dálný sever, určitě dáte za pravdu, že Špicberky jsou menším rájem, obzvláště panuje-li zde slunné počasí. A pokud se náhodou na letišti v metropolitním Longyearbyenu, které je v provozu od roku 1975 (předtím bylo spojení s tímto osamoceným zákoutím politické Evropy omezeno pouze na lodní přepravu, která se vzhledem k zamrzání okolních slaných vod dala provozovat pouze někdy od června do října), dáte do řeči s tamním meteorologem, který pracuje pro Norský hydrometeorologický ústav (Meteorologisk institutt), možná se shodnete na tom, jak je ten samotářský pozemský svět vlastně malý. Proč?

Náš nejmenovaný špicberský (norský) kolega, s kterým se ještě v budoucnu možná uvidíme, nám prozradil, že v 80. letech 20. století na meteorologické stanici v Oslo pracoval s Mariem Kiriakovem. Toto jméno zavání ruštinou, ale kdepak – pán pocházel z Česka (jeho rodiče už zjevně ne), konkrétně z Prahy. Po mnoha letech strávených v Norsku se prý opět do Česka, jež opustil někdy v roce 1968, vrátil. Když o něm naposledy slyšel, tak prý pracoval na ruzyňském letišti.

Když k této zajímavé skutečnosti přidáme fakt, že na Špicberky také zavítal Čech, jenž shodou okolností šéfuje Meteopressu a že námi oslovený americký lovec bouří Brad Nelson má z nějakých 70 % české kořeny – ve Spojených státech přitom žije nespočet lovců bouří, takže pravděpodobnost, že člověk narazí na toho „českého“, je tím pádem velice malá –, nelze dojít k jinému závěru než k tomu, že tento svět je opravdu malý.

Pokud byste také rádi razili na Špicberky, ale nemáte tu možnost, například ze zdravotních důvodů, můžete zhlédnout video dvou Čechů, kteří toto souostroví navštívili, a to zde:

https://www.youtube.com/watch?v=XndshyGQmNM

Tak a nyní se věnujme tomu sněhu.

Byť je již duben, na mnoha místech se jaro prozatím nijak zvlášť neangažuje, naopak leckde ještě plně vládne zima. A to nejen na Sibiři anebo na severu Evropy nebo Kanady. Narážka nyní směřuje na kanadské město Gander, které sídlí v nadmořské výšce okolo 150 m n. m., takže v nížinách, a to na západě ostrova Newfoundland (rovnoběžková úroveň České republiky).

Ve středu 12. 4. 2017 ráno zde pobývalo necelých 130 cm sněhu – překonáno 103 cm sněhu registrovaných ve čtvrtek 12. 4. 2001. Stejný osud potkal také středu 11. 4. 2001 a jejích 103 cm sněhu, neb v úterý 11. 4. 2017 Gander hovořil o více než 130 cm sněhu.

Nechoďme kolem horké kaše – na počátku minulého týdne Gander čelil sněhové bouři, po níž na zemi leželo rekordních 241 cm sněhu. Takto hluboká sněhová pokrývka se tu ještě nikdy (od roku 1955) neobjevila – nikoliv pouze ve smyslu dubnovém, ale obecném. Předešlý totální sněžný rekord, jenž činil 174 cm a který se datoval na 14. 3. 2004, byl tedy zdolán o takřka tři čtvrtě metru.13