Doba prázdnin je vrcholným obdobím zejména pro zemědělce. Počátkem července obvykle končívají senoseče a pomalu, ale jistě dozrává obilí. A tak není divu, že i když naši předkové v tomto období počasí bedlivě sledovali, neměli příliš času na to, aby vymýšleli povětrnostní pranostiky. A tak, zatímco například v dubnu „vyrobili“ téměř 100 povětrnostních rčení a v červnu dokonce přes 120 – ale zde bodoval Medard a zejména Jan Křtitel, kterým bylo připsáno přes 50 rčení – z července se zachovalo už jen 50 pranostik.
Jedna z nejzajímavějších zní – Když dne ubývá, horka přibývá. A to opravdu platí, neboť i když už koncem června začíná dne ubývat, křivka průměrných denní teplot v dlouhodobém průměru stoupá ještě téměř měsíc.
Hned počátkem července nacházíme mnoho pranostik dešťových. Má to jisté opodstatnění, protože se často ještě může vyskytnout několik posledních vln tzv. evropského monzunu a může tedy ještě trvat medardovské počasí. A tak ke dni 2.7. se říkalo – Když na Navštívení Panny Marie prší, čtyřicet dní se voda vrší. A dále to ještě graduje – Déšť na Navštívení Pany Marie potrvá až do Zuzany – což je 11. srpna. A nebo dokonce – Prší-li na den Navštívení Panny Marie, tak dešťů máme bez konce! Že obě tato rčení notně přehánějí, snad není třeba dodávat. I další pranostika z prvního červencového týdne je deštivá. Déšť na Prokopa (4.7.) – zmokne každá kopa, což je ovšem logické. Zdá se, že počátkem prvního prázdninového měsíce byli naši předkové pořádně skeptičtí!